Na stavbě

Vyměřit. Vykolíkovat. Vykopat díry.
„Dáňo? Kolik? Jak hluboké?“
Dáňa odloží rýč. Po těle jí stéká lepkavý pot.
„Čtyřicet čísel, celkem osmnáct.“
Kulatiny. Pokácet, donést, uříznout, osekat, zapustit, zasypat, utemovat.
„Hotovo!“ Kristina má dlaně plné mozolů, strhané záděry, krvavý puchýř na palci. „Jdeme na překlady.“
Udělat záseky, zdvihnout, přitlouct hřebíky. Latě na střechu. Natáhnout plachtu a bočnice.

„Holky! Tenhle roh je křivý!“
Přijela Milena.
„Rozebrat, zlikvidovat, předělat!“ sype rozkazy. „Nebudu se na to dívat celý tábor!“

Kristina žuchne do trávy. Rozcuchaná, špinavá, hotová.
„Vstávej!“
Leží, hystericky se směje se, tečou jí slzy.
„Nejde to. Jsem úplně odepsaná, jako ten debilní roh!“