Potok bublá, poskakuje korytem, voda šumí. Je spíš slyšet než vidět, tma už dávno padla. Je možno vycítit přítomnost někoho jiného.
Chtěl být sám, modlit se, připravovat se. Možná na boj, možná na smrt. Místo toho na něj útočí někdo neznámý. Brání se, co mu také zbývá. Bojuje o život.
Konečně, snad poprvé ve svém životě, se ke svým problémům staví čelem. Neuhýbá, neuskakuje.
Také za to zaplatí. Být přímý není snadné. Ale má to smysl.
Nový den vzchází a on má nové jméno. Nový začátek. Slunce jej pohladí po tváři, požehnaného syna, který zápasil a zvítězil. I nad sebou.
Jákob u Jaboku
Od podzimu dělám oficiální kurz pro budoucí výpomocné kazatele (ČCE) a zrovna tento text jsme dost dopodrobna rozebírali, tak jsem si k němu docela vytvořila vztah.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásné, velmi působivé, i
Esclarte
Krásné, velmi působivé, i když tenhle příběh neznám tak dopodrobna.
Moc pěkné
Dede
Moc pěkné
Já jsem si říkala, že jsem tě
Esti Vera
Já jsem si říkala, že jsem tě na nějaké fotce z toho kurzu na sítích zachytila :)
Krásné je to.