DMD č. 13. pro 13. 4. 2025. Téma: Tok

Pozoroval svůj výtvor.

Tentokrát se rozhodl experimentovat s vodou. Nějak ji zakomponovat do svých uměleckých děl.

Na jednom místě, kde proudil tok vody byla upevněna kameny vztyčená ruka do výšky. Prsty byly situovány tak, jako kdyby se pro něco natahovaly k nebesům, chtěli dotknout těch bílých mraků a poznat jejich jemnost. Natažená ruka byla ozdobena modrými květy.

Onen tok občas ruku lehce orosil několika kapkami, ale jinak byl onen potok klidný a vyrovnaný.

Muž neočekával brzký nález. Všechno chtělo čas.

Jenže v tomto případě... Udělal poprvé chybu. Nevychytal počasí a jen co odešel, dílo smetl vítr a tok potoku rozbouřil .

Ledový vítr zavanul od tmavých vln Trojzubce a starý shrbený převozník si přitáhl plášť z beraní kožešiny blíž k tělu. Ač bylo Braniště po ničivé podzimní povodni z velké části obnoveno, k válce se přidala zima, pročež živobytí nebylo snadné. Proto převozník každou chvíli opouštěl teplo krbu a vydával se vyhlížet pocestné na cestě.
Přibližující se zvuk koňských kopyt přinutil převozníka otočit se tím směrem. Jezdec v hábitu Tichých bratrů mezitím dojel až k němu a odhalil svůj děsivě popálený obličej. „Říkal jsem ti, že se jednou vrátím,“ oznámil. „Přišel jsem si pro svých osm tisíc devět set devadesát zlaťáků.“

Tok řeky se může vinout i okolo Toku (na Šumavě, v Doupovských horách, v Brdech). Ale tok Toku se kolem Toku nevine, jelikož se nachází kdesi v Rusku. Z pohledu velikosti sedimentu se tok řeky dělí na horní (valouny), střední (štěrk) a dolní (jemný písek). Tok mezi chlapcem a dívkou může probíhat na břehu toku řeky v kterékoliv jeho části, i u některé ze zátok. Pokud se takový tok jó vydaří, přijde i na tady totok, tok genový, ale to už zabíháme...

Stejně jako bývalý ministr dopravy Ťok ukončil dopravní tok na D1, i tento informační výtok musí jednou skončit.

"Hele, koukej kdo sem letí!"
"Ta si dala na čas, vždyť už je pomalu dvanáct. A tohle je jen první lokace, minulej rok jsme jich museli stihnout devět..."
"Holky já se tak hrozně omlouvám, posledních pár dnů jsem hrozně rozlítaná, kousek od mě se usadila banda výrostků, co to na mě posledních několik dnů pořád zkouší a nenechá si říct ne."
"No je vidět jak si rozčepýřená, tak se hlavně zklidni a začni procházet kandidáty – já už jich vyslechla přes šedesát. Začni třeba támhle s tím, vidíš jak se nakrucuje."

Zmíněný kandidát pomalu natáhl krk a spustil:

T-K-T-K-T-K! skříííííp! lousk!

The earplugs had definitely not been an overreaction.

When you said their language was musical, Kira signed to Jadzia, I thought you meant metaphorically.

One of the many-colored aliens, whose name was a long and complex melody in three-parts harmony, sang a greeting. Nope, Jadzia signed. This is why we put them in a sound proofed room..

And why they asked specifically for officers who speak universal sign to attend..

Jadzia grinned, grabbing a drink from a passing tray.

I like it, Kira said, after a moment. With the earplugs, it was soft, almost flowing. A river, washing over her.

Když jsem byla mladší, o hodně mladší než dneska, nikdy jsem nepotřebovala ničí pomoc, v žádném směru. Jenže ty dny jsou pryč, už nejsem tak sebejistá, teď zjišťuju, že jsem změnila názor a pootevřela dvířka.
Jsem v cizím městě. Je to pěkné město. Hezkých kluků je tu snad stovka, ale mně se stýská jen po jednom.
Teď, když se můj život v tolika věcech změnil, moje nezávislost mizí v mlze. Každou chvíli, když si připadám nesvá, ho potřebuju jako nikdy předtím.
Za Jurajem Myšicou bych klidně skočila přes Dunaj. Ani se mi nezdá moc široký.
„Hento? Veď to je Hron."

„A co je tohle?“
Ílie vzala do ruky namodralý oblázek. Byl vlhký a překvapivě těžší, než předpokládala.
„Říká se tomu lačnící kámen,“ odpověděl Raxin. „Dokáže pohltit velké množství vody. Ale časem se ‚unaví‘. Pak musí zregenerovat, nebo si musíš najít nový. Ale jsou vzácné.“
„Tenhle už je nacucaný, že? Teda unavený.“
„Správně. Regenerace je bohužel zdlouhavý proces.“
„A zkusil jsi otočit magický tok?“ Ílie se na kámen zamračila. „Prostě nějak… takhle?“
Luskla prsty. Z kamene náhle vytryskla celá řeka.
„Vyhoď ho!“ vykřikl Raxin.
Ílie švihem poslala kámen z okna.
„To bychom měli. Doufám, že máš podobný talent i na vytírání.“

Ne a ne sklapnout. Tok slov z něj proudil jako nezastavitelný průjem. Už byla dost unavená a začínala ji bolet hlava. Opravdu neměla náladu se s ním hádat. Byla už tak podrážděná, že se jí nedařilo zvuk vycházející z té jeho otravné pusy filtrovat. Pět dní s ním musí vydržet na cestě. „Musím na záchod,“ oznámila, když už myslela, že popadne talíř s jídlem a mrskne mu ho do obličeje. Na záchodě klid a chlad. Koukala do okénka. Že by zdrhla a už se nevrátila? Ale kam, jak a kudy? V okně přistál ptáček a výsměšně se na ní podíval.

„Jak zemřel?“
Neví, jak moc toho chce slyšet. Kolik podrobností by snesla ona, kdyby šlo o Draca? Opakuje svá slova z výslechů. Uvnitř se třese. Když skončí, nenajde v pohledu paní Woodové ani stopu po reakci.
„Proč?“
„Nerozumím.“
„Proč jste nic neudělala?“
Nemá odpověď. Všechno, co může říct, bude sůl do rány. Do očí se jí najednou derou slzy, které nestihne zastavit.
Paní Woodová vyskočí na nohy. Třese se vzteky.
„Zabili ho kvůli vám. Můj Oliver by byl ještě tady! A vy si dovolujete brečet?!“
Než stihne kdokoli zasáhnout, dostane Narcissa Malfoyová dvě rány do tváře. V ústech ucítí krev.