Rozhodnutí

Slunce nesměle polechtalo ranní oblohu, když Girard zaklepal na dveře velitele přístavu.
„Girarde, to jste vy,“ pronesl velitel ledově, jakmile vstoupil. Výhrůžně poklepával prsty o leštěné dřevo. Oranžové paprsky kreslily na desce stolu mihotavé obrazce.
„Pane, přinesl jsem vám žádost o propuštění ze služby.“ Položil listinu na stůl. „Zde jsou mé důvody.“ Podal veliteli zapečetěnou obálku. Raději odejde dobrovolně než z donucení. Vrátí se domů, kde ho čeká žena a děti. Jistě pořádně vyrostly za ty bezmála dva roky, co je neviděl.
„Je vám jasné, že v tom případě, přijdete o svůj podíl ze Stelly.“
„Jsem s tím srozuměn, pane.“