Sněhurka

Poznámka: Tohle byla moje nejoblíbenější pohádka, když jsem byla malá a pořád ji mám moc ráda. A druhá z mých oblíbených byla Malá prodavačka zápalek. Říkám si, jestli už tenkrát se mnou nebylo něco špatně :))
EDIT: Zapomněla jsem připsat, že tohle berte jako nesoutěžní drabble, soutěžní ještě zveřejním, tohle je jen takový výlev, který jsem si nemohla odpustit.
____________________________________________
Žili, byli babička a dědeček. Bydleli sami, děti neměli a velmi se pro to rmoutili.
„Tak víš, co?!“ řekla jednoho dne babička, „Postavíme si děťátko ze sněhu!“
A dědeček souhlasil.
Uplácali ji společně. Byla nádherná. Malé miminko. ‚Jen, kdyby ožila,‘ říkali si. A opravdu.
Ráno na oba čekalo velké překvapení. Místo sněhuláka, kterého včera postavili, ležela venku překrásná holčička. I zaradovali se.
Sněhurka ji pojmenovali.
I Sněhurka rostla jako z vody. Ne po letech, nýbrž po dnech. A světe div se, na konci zimy byla jako která jiná třináctiletá dívka. Vlasy měla plavé a očka jako pomněnky. A i když byla celá jen z ledové vody, nebyla chladná, ale miloučká.
Přišel den svatého Jana a dívky se braly do háje na veselí a Sněhurka prosila, ať může jít s nimi. I pustili ji.
Celý den se dívky veselily, vily věnce z květin a zpívaly. A když zapadlo slunce, naházely na hromadu suché dříví a zapálily je.
„Přej si něco,“ zašeptaly Sněhurce, když házela do ohně svůj věneček.
Celý večer tancovaly a skákaly přes ohýnek. Avšak Sněhurka se zdráhala.
„Skoč, Sněhurko, neboj se!“ volaly na ni. I Sněhurka skočila.
V tom okamžiku, jakoby jí ani nikdy nebylo.
Vypařila se nad ohněm.