Jak pracovat v kultuře a neumřít hlady?

Ráda bych si myslela, že jsem reinkarnací spisovatelky. Případně že mám psaní alespoň v genech, ostatně můj prapředek Emilián psal poezii i prózu. Jenže pak do odborného článku cpu vtipy, naopak v popularizačním textu se mi objevuje diskurz a rekontextualizace . A místo beletrie vznikne recenze.
Motivaci tluče po hlavě i fakt, že psaní je podle nadřízených zřejmě koníček a za ten se přece neplatí. Všichni víme, že v kultuře i uklízečka pracuje z lásky k umění.
V příštím životě bych chtěla být prosím nejenom reinkarnací spisovatelky, ale zároveň i dcera multimilionáře. Abych konečně mohla psát a nebát se o peníze.