Mysleli jste si, že pro dnešek už jsme s tématy skončili? Chyba lávky! Máme pro vás další vypečený bonus.
Z wikipedie jsme se dozvěděly, že dnes je Mezinárodní den laboratorních zvířat (ne, my taky nevěděly, že mají svůj den).
No a ještě jedna reinkarnace, i když bez bodu
To jsem se vám jednou ocitl na úžasně krásném místě. Bylo tam teplo, sucho a klid. Cítil jsem se jako v nebi. Teda kdyby existovalo.
A pak se objevil. Veliký a vznešený, nikdy jsem nikoho takového nepotkal
„Věrně jsi sloužil lidem,“ pravil. „Pracoval jsi bez reptání, byl jsi dobrým společníkem. Celý život jsi strávil venku na ulici. Za odměnu se vrátíš jako Rolls-Royce královny Alžběty. Budeš mít luxusní život.“
“Víš, Bože,“ řekl jsem, protože to byl opravdu On. „Rád bych se zas vrátil jako Trabant. Užiju si s lidmi víc zábavy.“
A tak jsem tady. Tentokrát ale bydlím v garáži.
Rolls-Royce počítám jako jedno slovo
Když už jsem to napsala, nenechám to ležet "v šuplíku"
Pozorování zasedání Rady moudrých je vždy inspirativní zážitek. Například včera:
Žena, které byla dána do vínku píle, chytrost, manuální zručnost, kreativita. Úspěšné kariéře módní návrhářky nebránilo nic.
Na kontrolních místech životní cesty nezvládla zkoušku pýchy, mamonu a egoismu.
Posuzovaná přesvědčovala sebe i okolí, že člověk přece žije jenom jednou.
Vztahy pro peníze.
Zneužívání důvěry přátel a kolegů.
Radu zejména zaujal záznam prohlášení „Jen jste si dokázaly udělat parchanty a podělat si život,“ adresované kamarádkám, které ji vždy podporovaly.
Rada dává duši šanci v novém životě.
Zítra se narodí jako šička v Bangladéši. Jejích deset dětí bude vybráno v nejbližších dnech.
Pfff, psát vtipně se mi daří spíš nezáměrně, ale zkusit se prý má všechno.
Boje zuří na několika místech, takže orbu a hnojení půdy nebude leckde třeba řešit. Cizí bojovníci si přijdou, udělají párkrát svist a pích, zařídí novou hmotu k rozkladu a spokojeně padnou s vědomím, že ti slaboši nemají šanci vyhrát.
Znají boj svého nepřítele, a přece nebudou ztrácet čas s tím, aby poznali i jeho život a domov, když jsou dostatečně úžasní, aby vyhrávali (a umírali) i bez toho.
Nevědí, že když zařve smrtelně raněný bojovník, někde se zuřivě rozkřičí novorozené dítě. Za máminými zády si jednou bude hrát se sekyrkou a později s těmi, kteří se smáli při jeho narození.
Já věřím jinak, ale kdo z nás ví...
Jednou se před ni dostaneme všichni. Lhostejno, zda se budete bránit nebo ne. Od momentu, kdy se setmí, se nebudete chtít ani bránit, ani vzdávat. Vůle už nebude vaše. Měli jste se snažit dřív.
Bude tam sedět, majestátní a krásná a bude jedno, čemu jste kdy věřili. Snědý dveřník, který zná všechny jazyky světa, vám pošeptá, že předstupujete před tu, která rozhoduje. Před tu, která posílá a povolává.
A ona se na vás podívá, trochu důvěrně a trochu arogantně, a smutně řekne:
"Ty už tam nepůjdeš. Učinila jsem tě člověkem, ale choval ses jako celá řada zvířat. Už ti nevěřím."
"Králík se má, králík si dobře žije
Chroupá si trávu a k tomu vodu pije
Jenom se válí, pomalu čeká na smrt
A tohle jediný je asi trochu na prd"
(Kohout plaší smrt)
-Bobe, jestlipak myslíš, že až umřem, převtělíme se v nějaký jiný zvířátko, ptal se Bobek svého kamaráda.
-To je celý nějaký divný Bobku. Jak se to vlastně rozhoduje?
-Prej kdo jak žije, má karmu, podle toho se převtělí, do koho si zaslouží.
-A kdo určuje, co si kdo zaslouží?
-To maj takovej žebříček. Třeba žížala je míň než slepice, ta míň než pes, a tak dále.
-Řikám si, co když bych se chtěl převtělit do něčeho jinýho? Psy nemám rád! Mnohem radši bych byl sýkorka nebo třeba hovnivál!
-Bobku, nelam si s tím hlavu. Nejdokonalejší životní formou je přece králík.
Vážený čtenáři, jsme unaveni. V uplynulém týdnu jsme si málem vyčistili zuby tekutým mýdlem a celkově jsme dost mimo.
Proto jsem se rozhodla dát aspoň na chvíli Čespíra k ledu. Rozhodně ne naopak!
Jenže reinkarnace si nevybírá. Nejenže věří, ale je i důvěřivá, takže až jí ten anachronický podrazák, co v menším čase zabil víc postav jak George R. R. Martin, vysvětlí, že na mé smrti není závislá, mohly by se dít věci. Až si při vymýšlení drabblů vydrbu ve vlasech plešku, hromadu náušnic vyměním za jednu zlatou a začnu mluvit plynnou, leč renesanční angličtinou, thou mayest say: „Good riddance!“
můžeš říct: „Dobře že je pryč!“
"Good riddance" je slovní spojení, které Shakespeare sám vytvořil.
Ignorantský internetový diskutér je zvláštní druh.
Přibližme si ho pod mikroskopem:
Dokonale ignoruje jakékoli racionální argumenty. Fakta jsou irelevantní. On si myslí, podle něj, dá rozum, všichni víme.
Vždy musí mít svůj (nestádovitý!) názor a vytrvale jej opakovat. Zásadně jej sdílí se stádem dalších nestádovitých diskutérů.
Často nepovažuje za vhodné dodržovat (stádovitý) pravopis.
Jedinec jiného názoru je automaticky zasr... multikultůrní sluníčkář.
Multikultůrní sluníčkáři jsou blíže nespecifikované, všudypřítomné zlo, devastující normálního pracujícího člověka.
Myšlenka reinkarnace je pro subjekt samozřejmě nepřijatelná.
V daném kontextu je to ale fascinující koncept:
Dle vybraných diskutérských projevů by svět donedávna musel oplývat nepopsatelným množstvím čeledi Geotrupidae.
Na vysvětlení ťuk.
Konečně jsem dostala příležitost naplnit svou osobní challenge: nepodlehnout lákavým nástrahám pýchy a nenapsat Bjørkhallen, když bych na něj měla téma napasovávat tak velkým násilím, že bych tím pokřivila příběh.
Fejeton v Bjørkhallenu 16. století rozhodně není.
Za tu příležitost ze srdce děkuji.
Stoupala k nebeské bráně. Srdce jí těžklo.
Kdysi bývala alchymickou značkou. Teď není ničím. Upřeli jí... ji samu.
Je ne-slovo.
Jak se jen může vrátit zpět do světa?
Potkala cestou dvě l’, jedno opuštěné d’, ušpiněné a umolousané. Schlíplé è, kdysi tak plné existenčního elánu. Ligatura, stará známá, seděla na patníku u cesty a třásla se. Co když ji u nebeské brány odmítnou?
Pak uviděli, jak je belhavě dohání zneuznané P S Č, a srdce jim poklesla ještě níž.
Houfec slov, která už oficiálně nebyla slovy, dorazil na místo.
Které z nich zaklepe? Jsou tak maličká... Nedosáhnou...
Tehdy jim otevřel sám svatý Paulin.
Sv. Paulin, žijící na přelomu 6. a 7. století, byl jedním z nejslavnějších gramatiků své doby. A tak se (nepřekvapivě) stal patronem gramatiky.
Znáte takové ty konspirační teorie, co člověka doženou k pití?
Jelikož jsem musel odeslat důležitý dokument, s horečkou jsem se doplazil na poštu.
Vyjel jsem si pořadové číslo a poněvadž jsem neměl obálku, přistoupil jsem k přepážce, u níž nikdo nestál, abych ji z pracovníka vymámil.
"Já teď neobsluhuju," prohlásil.
"Prosím vás, potřebuju jen obálku, abych pak u okýnka nezdržoval."
"Já teď neobsluhuju," zopakoval.
"To vidím, ale..."
"Já teď neobsluhuju."
Je možné, aby Česká pošta zaměstnávala androidy?
Nad panákem vodky přemýšlím, jakému bývalému pošťákovi patřila podoba toho robota.
Třeba to byl Pat, doručovatel z Krče.
Ivan už ho dlouho neviděl.
