Starý známý

Skončil jsem v mučírně. Nikoliv poprvé.
Věznitel mě vytáhl na nohy a dal okusit svého umu. Odbyli jsme to mlčky.
Podruhé jsem byl sdílnější. Řval jsem. On mlčel.
Při třetí návštěvě jsem ucítil magii. Potměšilý hlásek mě přesvědčoval, abych jí vrhl proti němu. Oplatil trochu bolesti. Mladší já by poslechlo. Místo toho jsem otupil tělo. Hlasivky jsem však namáhal dál, snad ze zvyku.
Setkání dál probíhala mlčky. Já si vystačil s vnitřním hlasem, on s kdovíkým.
Pak mi to však nedalo a podělil se o myšlenku, které mi dlouho ležela v hlavě. “Nepřijde ti, že jsme na tohle příliš staří?”