I zvána jinak, voněla by stále stejně

„Rudé,“ pronesla bezvýrazně.
„Jako tvé rty,“ řekl obdivně.
Úsměv neoplatila. Bez pohnutí se mu upřeně zadívala do očí. Vyčkávala. Natažená ruka s kyticí klesla. Znervózněl. Vteřiny se vlekly a ona pobaveně sledovala, jak se začíná potit. Nepatrně pozvedla koutky úst. Poodstoupila ode dveří. Zasmál se, úlevou.
Zasmála se, jemu.
Švihla. Rudé plátky se mu rozlétly po zádech.
„Sexy, ale trnitá. Jako ta nejkrásnější růže,“ zafuněl.
Obrátila oči v sloup.
„Klišé,“ zamumlala.
„Miláčku?“
Miláčku? Dost. Odhodila květiny.
„Vypadni.“
„I-Irene?“
„Spím s tebou kvůli informacím o papínkovi.“
Ztuhl.
„Zbytečně! Tvoje žena věděla víc. Nakonec, spí s ním.“
Vrazil jí facku.
Nečekala to.