Večerní splín

„Pamatuješ na zlaté dobré časy, když jsem si nedělal hlavu, co bude zítra, ale jen s tím, co je teď?“
„Pamatuju, Johne. Až moc dobře.“ odpověděl neradostně Alex.
„Ani nevím proč jsem si na to vzpomněl.“ vydechl John nad pelyňkovou brandy.
„Taky se ti dostalo ponaučení, že to, co děláš nemá budoucnost.“
„Máš pravdu, to, že jsem utekl do normálního Londýna, žil tam, mi otevřelo oči.“
„Tohle, jo? Já myslel, že to byla Suziina kulka v tvém zadku, co ti otevřelo oči.“
„Ne tak docela, Alexi. Nyní chápu, co jsem musel zaplatit, abych byl tím kým jsem. Částí sebe sama.“