Noční strana (Simon R. Green)

„Kam jdeme?“ zajímal se Tommy.
„Klub dobrodruhů, máme schůzku,“ prozradil John Taylor.
„Cože? Pustí nás?“
„Walkera s hostem musí.“
Strážný je pustil, nechtěl žádné scény. „On je pod úrovní Klubu.“
„O čem to mluví?“ ptal se Tommy.
„O tomhle,“ ukázal John na stůl, kde se bezuzdně cpal Mrtvý chlapec, až kousky jídla létaly kolem. „Je nejnovějším členem Klubu.“
„Nekecej. Co proved?“
„Zabil dva Golemy holýma rukama.“
„Frajer.“
Z dálky slyšeli jak si Chlapec pochutnává.
„Ham, ham. To je žrádlo,“ pochvaloval si jídlo, přestože byl už dlouho mrtev. „Vítejte, máte hlad?“
Přešla je chuť při pohledu na něj. Zavrtěli sborově hlavami.

Obálka hlásala: „Majiteli“.
Nechápal, kdo mu může psát na tak luxusním papíře. Dychtivě ji otevřel.
Milý Alexi Morriseyi,
dovolujeme si Vás, jménem asociace Umění hostit, pozvat na každoroční ples, kde bude vyhlášen nejlepší, nejdokonalejší hostitel pro Noční Stranu. Vy jste nejvhodnější kandidát.
Doprovod bude vítán. Společenský oblek nutností, nezapomeňte vzít láhev nejlepšího vína. Poslouží jako dárek v exkluzivní tombole.
Váš Hostitel
Walker
„Exmanželka?“ zajímal se Mrtvý chlapec, když Alex kulil oči.
„Čti.“
„Průser.“
„Odmítnout Walkera nejde, jít tam taky ne.“
„Říkám průser. Vědět to ti dva…“
Náhle se v baru objevili John a Tommy.
„Záchranná kavalerie dorazila.“ poznamenal Mrtvý chlapec.

„Pamatuješ na zlaté dobré časy, když jsem si nedělal hlavu, co bude zítra, ale jen s tím, co je teď?“
„Pamatuju, Johne. Až moc dobře.“ odpověděl neradostně Alex.
„Ani nevím proč jsem si na to vzpomněl.“ vydechl John nad pelyňkovou brandy.
„Taky se ti dostalo ponaučení, že to, co děláš nemá budoucnost.“
„Máš pravdu, to, že jsem utekl do normálního Londýna, žil tam, mi otevřelo oči.“
„Tohle, jo? Já myslel, že to byla Suziina kulka v tvém zadku, co ti otevřelo oči.“
„Ne tak docela, Alexi. Nyní chápu, co jsem musel zaplatit, abych byl tím kým jsem. Částí sebe sama.“

Jsem ten, co vše Vidí už od Prvopočátku. Zažil jsem toho tolik a tolik ještě zažiji. Nejsem mlád ani stár. Přesto nejsem člověk. Pluji si vesmírem stejnou cestou. Proč neuteču? Nemohu.
Mohu ovšem říct, že za celý svůj život jsem neviděl něco tak absurdního jako je Lidstvo. Ještě víc tu rasu, co si říká Démoni. Bylo to zábavné drama, jak spolu divoce a bez pravidel bojovali. Teď žijí pospolu. JDE JIM TO! Sice ne hladce. Jde vidět určitý pokrok. Vím však, že nevydrží navždy.
Jednou se všechno rozpadne. I já. Mezitím budu dál sledovat události na Noční straně.
I Tebe.

„Přes počítač jsem se přihlásil anonymně do seznamky, Cathy mi ukázala jak na to,“ zamumlal Eddie.
„Si děláš prdel. Ty a seznamka? Vždyť i atomy se tě bojí. Co potom ty ženský. Dobrá, co potřebuješ ode mě?“
„Radu, jak na ně.“
John si přihnul z flašky pelyňkové brandy.
„Zkus být sám sebou, ženský to žerou.“
„Seš si jistý?“
„U mě to funguje.“
Později
„Tak jsem tady!“ řekl ledově Eddie při vstupu a v ruce se mu zaleskla břitva. V tu nanosekundu všichni vyklidili sál.
„Vždyť jsem sám sebou, tak co jenom dělám špatně?“ dumal Eddie, zapomínaje přitom na svoji pověst.