Charlie Barkley

K lidem bez domova jsem měl svým způsobem blízko. Rád jsem poslouchal jejich příběhy.
Charlie Barkley byl námořník. Od patnácti makal na rybářských lodích. Pak při nehodě přišel o nohy. Tu trochu peněz, co měl, propil. A přesto jsem jej nemohl vnímat jinak než jako moudrého muže s nezlomeným duchem.
„Slzy jsou zvláštní věc, synku,“ pravil. „Vždycky brečíš to, čeho je v tobě nejvíc. Třeba moje máma, ta naplakala oceány křivdy.“
„Já skoro nepláču,“ přiznal jsem.
„Protože jsi prázdnej,“ konstatoval Charlie a lokl si z malé placatky.
„A co pláčete vy?“
Barkley se suše zasmál: „Rum, chlapče, já brečim rum.“