Mimosoutěžní. Téma je tam jen trochu, ale víceméně to navazuje na náladu předcházejícího střípku Na vlnách světel a stínů.
Tak jsem to taky udělala - ještě jedno pokračování za dnešek. Protože jinak by se to vzhledem k příštímu tématu asi nepodařilo dokončit.
Menico se musí samozřejmě zase vrátit ke své výpravě, jenže...
Bylo načase se vrátit. Menico to chápal.
Jakmile bylo o bratránka postaráno, chtěl vytáhnout lampu.
Jenomže – lampa nebyla.
Hrůza ho obešla. Opravdu! Ztratil ji!
Zřejmě když vystupovali z gondoly. Jacopo se zmítal, rval se s ním, vystříkla voda.…
Klesl na schody u kanálu. Stíny kolem byly černé jako zoufalství. Vířily před ním, vysmívaly se.
Co teď? Co Marco, ostatní? Budou ho hledat – a nenajdou. Co jejich poslání? Jak tohle, proboha, může kdy vysvětlit?
Alespoň byl doma. Ale tohle podivné město zdivočelých stínů jako by ani nebylo jeho domovem.
Proč se kdy zaplétal s kouzly!
„To se tedy nepovedlo,“ zaznělo nečekaně.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ou, to končí pěkně napínavě!
Rya
Ou, to končí pěkně napínavě!
(je to džin? ;))
Děkuju. Teď to bude muset jít
Esclarte
Děkuju. Teď to bude muset jít ráz naráz, ale snad ti to aspoň udělá radost.
Těším se na pokračování! Celý
Peggy
Těším se na pokračování! Celý ten příběh je velmi dobrý.
Děkuju moc! Doufám, že to
Esclarte
Děkuju moc! Doufám, že to zvládnu nějak inteligentně dotáhnout v posledních tématech.
Myslím,
Faob
že ses dotkla velmi zajímavé otázky, zvláště v kontextu DMD magické lobby. Nekončí každé zaplétání s kouzly špatně? (Viz i Erbenův Zlatý kolovrat.) Dokážeme rozeznat bílou a černou magii? Nežijí si kouzelné předměty tak trochu svým životem (ztrácející se lampa, sklouzávající Bilbův prsten)? Neovládají nakonec ony nás, nikoli my je? Neztrácíme se světu, když žijeme s kouzly (Jak tohle může kdy vysvětlit?)?
Znal jsem kdysi jednoho čaroděje, který si na výše naznačené otázky upřímně odpověděl a nakonec... magii opustil.
Drabble hezké, inspirativní!
Děkuju, moc mě těší, že ta
Esclarte
Děkuju, moc mě těší, že ta moje bláznivina probouzí tak zajímavé úvahy. Já sama mám jinak příběhy o kouzlech ráda, nicméně tahle povídka je založená na tom, že protagonista vlastně o žádnou kouzelnou lampu nestál. Tím spíš, že ten džin není zrovna ochota sama. Mimochodem v povídce, jak si ji představuju ucelenou, bez stoslovkové svěrací kazajky, má Domenicův rozumný druh Marco, který ovšem do děje skoro nevstoupí, mít na věc podobný názor, jak píšeš.