Za maminku, za tatínka...

„Připravil jsem ti lahev. Vidíš? Vidíš, dokážeš vnímat do vzdálenosti zhruba třiceti centimetrů. Proč nechceš? Je perfektní. Připravená nejlepším chemikem, který kdy kráčel chodbami Oxfordu! Přestože tenhle recept by zvládl naprostý idiot. Ne? Počkej… Ugh! Uznávám, odporné. Vymýšlí tohle lidé nenávidějící děti? Upřímně, po zkušenosti s tvými neexistujícími hygienickými návyky se nedivím...
Technicky vzato, novorozenec dokáže vydržet bez jíd… ach. Nevhodné? Obvykle mě zarazí tvůj otec, ale…
Miluje tě, víš. Jenom je trochu idiot. Ještě si neuvědomil, že ty a já jsme pořád tady, i když Mary... Ale to přijde. Takže musíš spolupracovat, rozumíš? Pro něj. Prosím.
Ano, tak! Šikovná!“