Tajemství

Přišla za mnou. Rozzuřená. A zároveň zoufalá.
"Udělej, co ti říkám, nebo ještě dnes prozradím tvé velké tajemství," začala mi vyhrožovat ve víře, že mě tím přemluví.
"Jaké tajemství?" řekl jsem klidným hlasem, přestože jsem byl náhle nervozní. Věděl jsem, o čem to mluví, jen jsem nevěděl, jak na to přišla.
"Však ty víš moc dobře," řekla neurčitě.
"Nevím," dělal jsem hloupého. "Řekni mi, co jsi o mě slyšela a taky kde," pobídl jsem ji.
"Myslím, že nemusíme hrát tyhle hry. Oba víme, o čem je řeč. Tak to udělej, nebo budeš mít kolosální problém, jasné?" odpověděla sebevědomě a odešla.