Sedmikrásky

Poznámka: Zrovna jak jsem řekla. Krásné a smutné téma, tak to na mě působí. A přesně pro takové drabble jsem se rozhodla. Doufám, že se mi to povedlo napsat tak, jak jsem zamýšlela.
Mimochodem, má to slashový nádech.
____________________________________________
„Miluju tě,“ zašeptal. Bylo to venku. Tolik se toho bál.
„Já tebe taky,“ dostalo se mu té nejkrásnější odpovědi.
A byli tak šťastní. Oba. Celý svět, jakoby najednou rozkvetl.
Přáli si, aby to neskončilo.
Ale nic netrvá věčně.
Jakub měl totiž tajemství.
Marek se dozvěděl pravdu až v nemocnici.
Proseděl u jeho postele celou zimu. Dny i týdny ubíhaly. Krajina za oknem se měnila. Získávala jarní barvy. Brzy už všechno kvetlo.
Jakub byl stále slabší.
Políbili se.
„Zítra zase přijdu,“ usmál se Marek.
Jakuba však už čekal svatý Petr se zlatým klíčem u nebeské brány.
Zrovna když odkvétal poslední petrklíč.