Kuropění

Liška už neví, jak dlouho je uvězněná ve stěně. Věčnost je za ní a málo času před ní. Dva neviditelné sosáky z ní pomalu vysávají život.
Svítá, když se domem rozlehne praskání suti pod něčími kroky. Liška se pokusí pohnout aspoň okem. Není to třeba. Před zdí stane lidská postava v dlouhém černém plášti s kápí. Tvář má zakrytou kouzlem s nerovným povrchem připomínajícím povrch nezralé makovice.
„Chcete mě polapit?“ promluví. „Ani já vám nevydržím navěky. Ona ano. Proti ní nejsem nic. Viděli jste ji. Poznáte zřídlo?“
Odmlka. Řečnická.
„Můžete ji mít. Nebude to zadarmo. Liška za dívku. Potřebuji ji.“