A tak před každým představením...

„Sire, tady!“ Norman stál u starého otočného křesla a netrpělivě podupával. V zrcadle, jež bylo součástí šatny, se odrážel jeho ustaraný obličej. „Podívejte, Sire, máme nové žárovky. Dali jsme sem našroubovat žárovky extra! Tady kolem toho zrcadla! Stály nás pytlík rýže každá. Notak, prosím! Sedněte si už!“
Sir, shrbený pod tíhou těžkého sešlého županu, se neochotně přišoural ke křeslu.
„Skvělé, pane. Ještě kousek. Tak! Teď máme přesně – dvacet minut na to, abychom z vás vyrobili dokonalého krále Leara!“
Po představení přinesla Madge Normanovi kostičku čokolády.
„Nechápu, jak to děláš,“ řekla.
„Já taky ne,“ odpověděl. „Prostě to dělám.“
„Nikdy nepřestaneš?“
„Pochybuju.“