Jak (ne)stavět

Rozestavěná budova nákupního centra se hroutila k zemi. Lomoz tun hroutící se oceli a betonu doprovázely výkřiky vyděšených, prchajících dělníků. Naštěstí bylo brzké ráno a u stavby byla jen hrstka lidí, kteří stačili utéct.
„Zase jim to spadlo,“ odtušil Sen a usrknul oříškové latté z kelímku.
Smrt se jen usmívala: „Ale aspoň tam dneska nemusím.“
„Ty to máš dobré, ale kolika nešťastníkům se teď bude zdát o bortících se budovách…“
„Beztak by mohli začít používat lepší materiál,“ poradila Smrt.
„Materiál je v pořádku – to oni jsou ten problém. Podívej, jak to staví – těm spadne na hlavu i díra v zemi.“