DMD č. 22. pro 22. 4. 2012. Téma: Kvalitní materiál

Omlouvám se, že zas vůbec nekomentuju. Nestíhám, ale budu se snažit to napravit.
Poznámka/upozornění: Opět by si to asi zasloužilo kvalitnější zpracování. Ale po snad osmi hodinách nad úkolem z analýzy jsem ráda, že jsem stvořila aspoň tohle.
Kromě vět typu „Zpomalte, Pepíček právě spadnul ze skály“ existuje mnoho dalších, které vedoucího zrovna nepotěší.
Třeba...
„Taková technická... netrápí nás, že nám ve stanu stojí kaluže vody?“
„Já ti do toho teda nechci mluvit, ale ten líh ti moc nehoří.“
„Hm, to jídlo vypadá skoro jako jídlo. Jůů, divná bílá věc.“
„Něco mi říká, že ta igelitka za chvíli přijde o obě uši. I když je fakt, že vydržela už tři sta metrů.“
„Ale prosím tě, to je v pohodě. Tak ten popruh třeba něčím přivážu... nemáte někdo provázek?“
Kolikrát už litovala, že kvalitní materiál není jedinou existující variantou.

Černovlasý mladík roztržitě přecházel po svém pokoji sem a tam.
Ha-ha-ha-há? Hm, ne, moc dlouhé.
Ho-ho-ho? Ale jistě - pokud by si chtěl hrát na Santu.
Hi-hi-hi? Argh, to zní jako nějaká malá holka!
Mu-he-he? To by šlo, jen kdyby to nebylo tak příšerně profláklé! On musí mít něco originálního, převratného, specifického jen pro něj!
Tom Ro- eh, tedy, lord Voldemort si napůl vztekle, napůl frustrovaně povzdechl. Od největšího braku až po ty nejvíce erudované práce, všechny příručky pro zloduchy hovořily jasně – kromě přezdívky musí mít dokonalý vládce temnoty také svůj vlastní ďábelsky zlotřilý smích.
Jenže jaký to má sakra být?!

Varování: Tento fandom je jednoznačně pro dospělé!
Něco si vyjasníme, lidi - je to drsná práce. Krev, slzy a.... Co to žvaním, slzy ani náhodou a krev už vůbec ne. Je to legrace.
Ale jeden se musí udržovat ve formě. Běh, každé ráno. Nějaká ta gymnastika. Občas je jeden pořádně zdřevěnělej. O ztuhlosti některých svalů ani nemluvím. (Tak dobře, přestaňte se smát, nebuďte jak malí. I ty, Aarone!)
Ne, teď vážně. Miluju práci, kterou dělám. Už dávno to přestal být vedlejšák ke studiu na univerzitě. Fakt doufám, že na výsledku je to patřičně znát.
Až zase budete hledat nějaký... vskutku kvalitní materiál, zastavte se za mnou. Jsem Dru.

Krásný letní den. Sluníčko svítilo, povíval vánek a Leandros seděl na zadku a sledoval Irenu, jak do sebe láduje druhý zmrzlinový pohár.
Zaskakoval za Damjana, šéfa bezpečnosti smečky, kterému při slově „cukrárna“ v jinak kamenném obličeji už začínalo cukat obočí. Irena totiž nebyla líná si tam dvakrát denně udělat procházku (potřebuje pohyb!) a on ji musel hlídat, když András zastával povinnosti alfy či Alphea.
„Jo, babi... kvalitní materiál je základ,“ poznamenal nakonec suše.
„Jen kdyby ho nebylo potřeba tolik,“ povzdechla rezignovaně a pohladila si vystouplé břicho. Jíst za dva bylo náročné.
Kývla na obsluhu. Ty větrníky ve výloze nevypadaly špatně.

A/N: Nesoutěžní. Že já se do té sprchy nedokopala dřív.
Molly, mistryně plachých úsměvů, si připadala jako tajný agent, když nahlížela do zářivkami osvětlené chodby a špicovala uši na případné kolemjdoucí.
„Vzduch je čistý,“ zamumlala a s bušícím srdcem pustila Sherlocka z kumbálku na mopy.
Plížili se snaživě. Sherlock neměl to srdce poukázat na fakt, že většina zaměstnanců je právě na opačné straně nemocnice podrobována výslechu, a tudíž jen stěží někdo může narušit jejich výpravu. Teď však nebyl čas na strohé dedukce.
Když dorazili do pitevny, Sherlockovi se hladově rozsvítily oči. Molly připomněl dítě o vánocích.
„Dnes mě čeká vskutku kvalitní materiál,“ podotkl, sevřel bičík a rozbalil mrtvolu Jamese Moriartyho.

John a jeho bývalí soukmenovci z Fifth Northumberland Fusiliers vyrazili do Madame JoJo's, zakončit večer ve velkém stylu.
Získali stůl hned u pódia, s ničím nerušeným výhledem na kabaretní umělkyně, jejichž nohy se pódia téměř nedotýkaly. Výstřihy jejich saténových šatů víc ukazovaly, než zatajovaly a sukně se vlnily přísliby.
Vojenský stůl nešlo přehlédnout a tanečnice se po představení rozhodly je oblažit svou přítomností. Johnovi přistála na klíně plavovláska, která mu následně k pobavení jeho kamarádů málem skrz kůži vysála ven jednu karotidu.
„Měli bychom se vypařit, než přijdou na to, že si vybrali špatný večer,“ pošeptala plavovláska Johnovi Sherlockovým hlasem.

Omlouvám se, na kvalitnější materiál se dnes nezmůžu
Nepoužívané skladiště, ve kterém se schůze konala, nehučelo hovorem. Golemové nepatřili právě k povídavým bytostem. Přesto zde probíhala horečnatá diskuse. Ve vzduchu se vznášel pocit zklamání a viny. Hliněné prsty vyrývaly do zdí písmena, až zanedlouho nezůstal volný ani kousíček omítky.
Jíl našeho jílu!
Nezabiješ!
Stud.
Žal.
Dali mu vše, co mohli. Jíl jejich jílu. Tolik slov, kolik jen bylo možné napsat. Svou naději. Kde se tedy stala chyba?
Bezhlasá diskuse byla u konce. Usnesli se, že jeden z golemů se půjde udat Hlídce. Řekne, že ty vraždy spáchal on a Hlídka ho potrestá. Ti ostatní... ti se potrestají sami.

„Prsten musí být zničen,“ oznámil Elrond sešlosti v Roklince rozhodnutí, které beztak všichni dávno znali.
„Tak na co čekáme?“ zaburácel Gimli, popadl svou sekeru a rozmáchle seknul po sloupku s prstenem.
Elrond ho se zájmem pozoroval a sám se sebou se sázel, kam až trpaslík odletí.
Třesk, rána, úlomky sekery a Gimli válející se dva metry od sloupku.
„Prsten nejde zničit, Gimli synu Glóinův, žádnou zbraní, kterou tady vládneme. Je z kvalitního materiálu, ne z levné trpasličí náhražky železa. Musí být odnesen do Hory osudu!“
Do nastalého ticha se ozývala jen mrmlaná trpasličtina: „Zas tak kvalitní se mi teda nezdá...“

„A prosím, krásnou. Bude krásná, že? Nejkrásnější na světě. Nejkrásnější pro mě. Slíbil jsi mi to. Věřím ti. Ty to dodržíš. Už je to hotové? Není... Já vím, vše potřebuje svůj čas... Použij tu nejjemnější kůži. Jen tu nejjemnější, nešetři. Stehy musí být vyvedeny pečlivě. Nechej si záležet, já počkám. Na lásku se musí počkat. Není jinde. Není jen tak, okolo tebe. Dávej si pozor, kam jdeš, koho potkáváš, s kým mluvíš. Na lásku se musí počkat. Ale... už bude hotová? Čekám. Tak mi ji ukaž! Bude krásná, že? Nejkrásnější na světě, nejkrásnější pro mě. Má láska a má nevěsta.“

Je velká čest být mezi vybranými novici při veřejné modlitbě. I my dnes zachraňujeme svět. V poslední řadě nás stojí jen pětadvacet.
Vrchní nás vybral osobně. Stojí po straně nádvoří v podloubí a sleduje nás.
Odříkáváme naučená slova. Jedno po druhém. Chyby se nepřipouští. Někteří nasadili nezúčastněný výraz. Někteří planou vírou. Někteří...
Zavřel jsem oči. Nechci se nechat ovlivnit výrazem jeho tváře.
Nevím jakou strategii zvolit.
To že mě vybral, znamená, že mě považuje za kvalitní materiál.
Všichni to víme. Jeden vedle druhého. Až moc dobře.
Vrchní vybírá. Budoucí oběti a budoucí zasvěcené.
Nikdo ovšem netuší, jaká jsou jeho kritéria.