Rozhlížím se po rušném nádvoří. Je zvláštní se vracet.
„Númenor a spojenec – leda popel!“ Ten rozohněný hlas – ten znám.
Tiše k němu přistoupím a zezadu mu zakryju oči.
On ale nestrávil poslední roky mezi bezstarostnými studenty.
Rána loktem mi vyrazí dech; kopanec z otočky mě pošle k zemi.
„Zadrž! Byl to jen žert!“
Zarazí se, hledí na mne. Pak si vzpomene. „Igrûn!“ podá mi ruku a vytáhne mě na nohy. „Sluší ti to.“
Bláhově se domnívám, že má na mysli mou suknici a lněnou blůzu, než si všimnu, že mou hruď zdobí černý otisk jeho podrážky.
„Ale moc jsi necvičila.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to je pokračování nebo
Aries
to je pokračování nebo vzpomínka?
Tohle je
Sothis Blue
dřív, než to poslední, jestli to myslíš takhle.
(Vzpomínka není skoro nic, a když už, tak na to používám minulej čas. Jinak se snažím psát z aktuálního pohledu. No a o přímým pokračování se taky většinou mluvit nedá.)
Jo. Mně totiž přišla taky
Aries
Jo. Mně totiž přišla taky taková bezstarostná na to, co má za sebou. Pokud to má ovšem před sebou, tak to sedí
Tohle se blbě vysvětluje,
Sothis Blue
je to takovej výkyv k rozjařenosti, když se po dlouhý době dostaneš do situace, která je v pořádku. Nevím, nakolik je to kompatibilní s ní a v jejím věku, ale mně se to stalo.