Procházely městem rychle, ale i tak ladně, s noblesou. V rukou nákupní tašky plné krásných věcí.
„Zlato, šup. Ještě musíme ke kadeřnici, na nehty, co ta tvoje nová kérka? Chceš ji vůbec? Takhle to ale nestihneme, v pět máme saunu a solárko.“
Dcerka na jehlách běžela, jak jen mohla.
„Dobrý den, rychle - mně standard platinu, Lotce prodlužte vlasy s tím duhovým. Jakou barvu chceš dneska?“
„Zelenou!“ vykřikla.
....
„Hotovo? Jsi krásná! Jdeme?“ spěchala matka.
PÍP
„Mami, on dnes nebude mít zelené Lamborghini, koupil nové - bílé! A já mám zelené vlasy???“
„A znáš nějakýho se zeleným? Napiš mu.“ mrkla na ni maminka.
Dnes jsem trochu zapátrala ve světě krásných a bohatých. Jaké by to asi bylo, žít v jejich světě. Trochu hektické asi :-) Ale bohužel podle některých lidí, i které já znám osobně, by to bylo krásné. Krásné starosti s tím, jestli se mi barva vlasů bude hodit k novému autu kluka, se kterým zrovna randím. I takhle se dá žít. Nic pro mě, ale pro někoho je to určitě tzv. vysněný život.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Je to hrozně pekně napsaný :)
Hraběnka Veriv
Je to hrozně pekně napsaný :)
Moc děkuju :-)
Zdena
Moc děkuju :-)