Pléd za přikrývku

"Molly," jemný dotek ji okamžitě probudil.
Tatínek vypadal v ranním příšeří unaveně.
Pomalu narovnávala přeležený krk.
"Posaď se, tatínku. Ohřeju čaj."
"Netřeba, už je zapřaženo. Pojedeme domů?"
"Určitě. Jak je na tom Squire?"
"Bolestně zlomený. Teď spí. A ty, má milá? Neměla by sis zvykat nocovat v cizích křeslech."
"Nehodí se to snad pro dceru lékaře? Vždyť víš, ve skutečně cizím domě by mě děsilo zůstávat."
Lehce se usmál. Dětské křivdičky přetrvají všechno. Vyšli spolu do modrého rána.
Podobně se měla na Hamley Hall probudit ještě dvakrát. Po uzdravení malého Osborna konečně s radostí. V doprovodu spěšného návratu známých kroků.