Tůdle nůdle

Johana byla houževnatou neřízenou střelou. Brala dětem hračky, ničeho se nebála. Ráda se učila novým věcem, poznávala krásy světa, nenechala si nic líbit. Když měla ve svém okolí někoho, kdo byl o trochu dominantnější než ona a byl takzvaným kňourou, nebo si dovolil z ní dělat šoufky, vyplázla na něj svůj jazyk a celého ho poprskala. Brala to jako takový trest a projev opovržení. Co čert ale nechtěl, jednoho dne se ji zasekly panty a její jazyk už nezastrčila. Plápolal ji skoro až na její růžovou vestičku. Při převozu k doktorovi schytala od rodičů kritiku: "My jsme ti to říkali!"