Nahrazuji téma č. 11 - mrtví můžou, živí musí.
Saracénská šavle v srdci. Poslední věc, kterou si pamatoval.
Rozhodl se ve zlomku okamžiku. Nevěděl, proč si vybral zrovna poloprůhlednou existenci v budečských chodbách, ale měl celá staletí na přemýšlení a pitvání vlastních myšlenek. V různých letech nacházel různé důvody.
Osud světa, vítězství dobra, možnost popichovat stále nové generace budečských kouzelníků...
Občas důvody necházel a vyčítal si, že prostě nemohl umřít jako každý ostaní.
Zlomek okamžiku trval nesnesitelně dlouho.
Zeptala se, jestli půjde s ní. A pak mu nabídla, že může zůstat.
Zlomek okamžiku trval nesnesitelně krátce.
Filip na výběr neměl.
A zrovna od jeho příběhu chtěl Jáchym znát konec.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
ach jo, Jáchym. Mně se po něm
Aries
ach jo, Jáchym. Mně se po něm docela stýská, víš
Krásný. A tu Smrt vidím z
Danae
Zase abych takhle v noci
Kleio
Zase abych takhle v noci zamačkávala u oka kroupu. Krása, hodně bolavá.
Úplně se neorientuji,
Faob
vlastně vůbec, ale i z jenom tušeného jsem nadšen! Hry s časovými okamžiky i hromadami jsou výborné. Zdvořile: "každý ostatní" (nikoli "ostaní").
No jo, takhle člověk dopadne,
Aveva
No jo, takhle člověk dopadne, když chce znít konce :o(
Chudáček Jáchym, chudáček Filip... ošklivá autorka ;o)