Seděl, oči upřené do stěny. Okolí nevnímal. Mluvil nahlas, přesto sám pro sebe.
„Moje ubohá holčička… Co se s ní jen mohlo stát? Neměla odcházet… Říkal jsem jí, aby zůstala, že se o ni postarám. Ale ona měla svoji hlavu. Tvrdila, že už je velká, chce žít vlastní život. Tolik let jsem na ni dohlížel. Co si bez ní počnu? Kéž by se bývala rozhodla jinak…“
Hlas se mu zlomil…
Jeho posluchači měli ve tvářích divné výrazy. Ne soucit… ale pohrdání a nenávist…
Snad za to mohla ta židle. Za zneužívání a brutální vraždu své dcery dostal muž elektrické křeslo…
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Mně ho líto je. A asi je mi i
Kirsten
Mně ho líto je. A asi je mi i bližší než posluchači kolem.
Výborné drabble.
Díky!
angie77
Líto... no nevím... Posluchači rozhodně nejsou nic moc, ale abych fandila jemu, to asi ne...