Nahrazuji téma č. 18 č. 18: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti
Nebyl byl to fantastický příběh, kdyby nekončil aspoň trochu nadějně.
Když odešli, Aaron propadal zoufalství. Slepota očí mu zaslepovala mysl. Nevěřil ve své sny. Martin ho uklidňoval, vždyť přece není všem dnům konec. Aaron ho nechtěl slyšet.
S teskem sedával v přístavu prvního města, do kterého došli. Naslouchal zvukům obchodních lodí a křiku námořníků.
Jednoho dne Martin vzal Aarona za ruku a vedl ho po molu k lodi.
„Domluvil jsem ti tu práci,“ řekl mu.
„Ale...“
„Neboj se toho. Budu s tebou.“
Slepota nakonec Aaronovi nezabránila v tom, aby se mu splnil sen. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
S Martinem po boku nakonec překonal všechny překážky drsného námořnického života.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak jo :-)
Aries
Tak jo :-)
Happy end navzdory? Souhlasím
Faob
Happy end navzdory? Souhlasím, tak to má být! Jak říkal můj strýc a filosof Zdeněk Neubauer: "Právo na happy end je základním lidským právem!"
Jé, to jsem ráda, že to
strigga
Jé, to jsem ráda, že to nakonec zvládl a splnil si sen. I že to končí nadějně. Byl to ohromně zajímavej, originální a mnohdy nervující příběh, děkuju za něj! Skvěle se to četlo.
Docela smutný závěr.
Esclarte
Docela smutný závěr. Nenapadlo by mě, že už mu ta slepota zlstane natrvalo, i když ji jenom podědil po tom žebrákovi...
Díky všem, že jste to četli a
Saphira
Díky všem, že jste to četli a komentovali :-)
Původně jsem to nechtěla končit happy endem, nebo aspoň ne takhle ric pic, ale jaksi mi na to nezbylo místo, pořád se to nemohlo rozhoupat a najednou konec dubna :-)
Dost dobrá série, řádně
Profesor
Dost dobrá série, řádně děsivá. Je super, žes ji zakončila vysvobozením.:-)