Svědectví oživlých soch

Jsou to už celé věky, co mlčky shlížíme dolů. Mnoho jsme viděli, ale jedno nám utkvělo v paměti nejvíc.
Pohled na tu dívku ozdobenou břečťanovým věncem. Na její úsměv, svižné krůčky.
Na toho, jemuž ten úsměv platil.
Na jeho náhlý, nevysvětlitelný krutý čin.
Jsme z kamene, a přece naše srdce nejsou tak tvrdá jako jeho. Nevíme, proč to udělal.
Zločin na nebohé dívce nezůstal beze svědků.
Jenže sochy na katedrále nemohou mluvit.
Přešla dlouhá staletí a zločin zůstal nepotrestán, neodhalen.
Až dnes nám čaroděj daroval řeč a můžeme podat svědectví. A druhý muž nám naslouchal.
Ať pravda vyjde konečně najevo.