Bídák své štamgasty miloval. Nechávali u něj kompletně celou výplatu a ještě mu děkovali za příjemně strávený čas.
Jenže byl tu jeden, kterého jako by mu poslalo samo peklo.
Chodil po zavíračce.
Pil jeho nejlepší alkohol.
Dostával delikatesy z kuchyně.
A co nejhůř! Nikdy za nic neplatil.
A Bídák proti tomu nic nenamítal. Nechával mu otevřená zadní dvířka. Jídlo mu vařil sám a o sklenku se s ním vždy podělil.
Děsil se jediné věci. Dne, kdy se nevrátí a on zůstane sám.
Nedokázal si bez něj představit život.
Jenže jeho přítel stárl.
Jedinou útěchou bylo, že si to Hraničář uvědomoval.
Pro muže žijící v pevnosti, kde každý den hrozí, že můžete být napadeni a zemřít, je to nejhorší, co se vám může stát, mít věrného přítele. Protože pokud o něj přijdete, umře část vás samotných a vy zapomenete, jaké to bylo se smát. A v tu chvíli máte pocit, že právě to byl plán pekelných stvůr a nevíte, jestli ten člověk byl doopravdy váš přítel nebo ne.
Víte co? Nevšímejte si mě. Dneska mám nějakou divnou náladu.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To chce panáka, nebo dva ...
Killman
To chce panáka, nebo dva ... tři.
Bídák mne dnes překvapil.
mamut
Bídák mne dnes překvapil.
Ať přátelství dlouho vydrží.
Tak to bych do Bídáka neřekla
Tora
Tak to bych do Bídáka neřekla, ale rozumím tomu. Má to logiku.