DMD č. 14. pro 14. 4. 2018. Téma: Pekelný zákazník

Vůně espressa ve vlasech, hučení mlýnku, hřbety rukou rudé a popraskané.
"SKOČÍM DOZADU PRO MLÍKO," zahuláká barista. Kývnu.
Za okny kavárny se rozednívá.
Zacinkají dveře. Vchází Dřevorubec. Má znepokojivě naléhavý pohled, ze kterého je vidno, že by rád naléhal. Opře se o barový pult a pozoruje, jak strouhám zázvor.
Vyměníme si dvě dobrá rána.
"Co to bude dnes?"
Strouhám a vyčkávám. Vyčkávám dlouho.
"Dneska bude nádhernej úplněk," podotkne nakonec.
"Vážně?"
Zase se chvíli zamyslí, jako kdyby sváděl malý vnitřní boj.
"Dám si turka s panákem tuzemáku," řekne pak.
Nevím, která část objednávky zabolela víc, ale co nejzářivěji se usměju.
"Určitě."

"Podívejte se, tohle je Jim, můj syn. Půjčila jsem mu před deseti lety 5000 dolarů a teď vlastní už 51 restaurací!"
Sophie: "A on vám ty peníze nevrátil?"
"Ale vrátil," ukazuje další fotku, "a tady otevírá svou padesátou restauraci."
U vedlejšího stolu sedí Parkerová a Eliot.
"Ha, restaurace! Třeba budeme dělat Kuchařovu pomstu!"
Eliot se usměje. "Mám rád Kuchařovu pomstu."
"... a tohle auto mi koupil on."
"Ehm... Obávám se, že úplně nechápeme, jak vám můžeme pomoct," snaží se změnit téma Nathan.
"On má příští týden narozeniny. A já jsem doufala, že mi pomůžete vymyslet nějaký dárek," usměje se bezelstně paní.

Kontroverzní sloní vzpěrač rozděluje veřejné mínění. Zatímco z úst fanoušků lze slyšet jenom samou chválu, v hotelu, kde byl ubytován, mu nemohou přijít na jméno. A stížností stále přibývá.
Denně prý vyžadoval až tři sta kilogramů ovoce a zeleniny.
Svými kly prorazil skleněnou výplň vstupních dveří, když si chtěl otevřít.
Odmítal používat sprchu a místo toho na sebe cákal vodu chobotem, kdekoliv ho napadlo.
Rozšlápl kolotoč na místním hřišti, protože se mu zachtělo pískovat se v pískovišti.
„A toho nádobí, co rozbil!“ hrozí se hotelový zaměstnanec, který si nepřál být jmenován. „Představte si, choval se úplně jako slon v porcelánu.“

Když se U Tří košťat poprvé objevil Avery, nic se nezměnilo. Svou strašidelnou autoritu uplatňoval tiše a automaticky. Byl slušný, platil a děkoval.
S mladým Skrkem přišlo cosi zlého. Procházel se s lehkostí a švihem nedotknutelného, hodně pil a účty nechal posílat výš. Někdy Averymu, občas Ministerstvu, zřídka ředitelce.
Jednou za čas se v lokále objevil se studentkou nebo se studentem, obvykle na nejnižší hranici zákona, obvykle vystrašenými. Mudlovského původu nebo děti vzpurných.
Když nad ránem našla v uličce za hospodou první zkrvavenou, polonahou a pletoucí si slova, vykřikla. Odnesla to Cruciatem.
Avery vždy potom nechával o něco vyšší spropitné.

K pultu přistoupil zákazník v dlouhém kabátu, slunečních brýlích a klobouku.
„Dobrý den, já bych potřeboval vidle.“
„Ale samozřejmě, tady máme naše prémiové vidle - model Hnojůvka. Hroty z ušlechtilé oceli, násada dubové dřevo,“ prodavač snaživě předváděl výrobek.
„Výborně, beru pět kusů.“
„A nechtěl byste zkusit štěstí?
***
Lucifer obcházel zahradní traktůrek.
„Ty matlale! Co to má být?!“
„Traktor, vaše pekelná jasnosti.“
„Tak traktor? Připadá ti to snad jako vidle?! Fujtajksl,“ odplivnul si, až to zasyčelo.
„Ale…“
„Ale co, ty hňupe?“ Lucifer přiskočil a chytnul ho za klopy kabátu.
„Vy mi to nebudete věřit, kníže pekel, ale oni tam měli takové kolo…“

Sotva se za princem v humanoidní podobě zavřely dveře, čarodějnice začala balit. Jednak se obávala pomsty dračího krále, že trvale proměnila jeho syna, jednak konečně získala to, pro co do země draků přišla.
Týden na to ve světě lidí na hradě černokněžníka Zmargoda objevila šeredná babice.
"Pane, prosím vyslyš mou prosbu," oslovila mága s falešnou pokorou v hlase.
"Co si přeješ?"
"Mládí a věčný život!"
Zlokouzelník se v duchu pousmál, ti smrtelníci jsou tak předvídatelní.
"Proč si myslíš, že ti mohu vyhovět?"
"Protože vím, z jakých pekelných končin pocházíš a protože ti mohu nabídnout tohle," podala mu nádobku dračí krve.

-Za tie psy sa u vás musí aj platiť? Myslel som, že si nejakého vezmem... Fakt musí? Tak nič.
-My by sme chceli psíka. Akého? Najradšej čivavu, ale ak nemáte, môže byť aj pitbul.
-Máte prosím šteniatka? Nemáte? A kedy zas nejaké dostanete?
(Sme útulok. Fakt nevieme dopredu, kedy a aké zviera sa k nám dostane)
-My by sme chceli šteniatko. Ale musí byť pokojné, vychované a nesmie ničiť veci a robiť neporiadok v byte.
-Nemohli by sme si od vás nejakého psa požičať na prázdniny?
-Pred šiestimi rokmi sme si brali od vás psíka. Viete, my ho musíme vrátiť.

Adresát: Ďábel, Nejhlubší peklo 23
Předmět: Reklamace
Dobrý den,
obracím se na Vás se stížností na kvalitu Vašich služeb. Když jsem kontaktoval Vašeho obchodního zástupce, bylo mi přislíbeno splnění jakéhokoliv přání výměnou za mou duši. Uzavřel jsem s Vaší společností řádnou smlouvu (podepsanou vlastní krví, jak bylo požadováno, i když jsem u toho málem omdlel) a Váš obchodní zástupce mi sdělil, že nejpozději do dvou týdnů bude má objednávka vyřízena. Je to ale už půl roku a já jsem od té doby u astronavigačních zkoušek třikrát propadl! Požaduji okamžitou nápravu nebo zrušení smlouvy.
S úctou Arnold J. Rimmer, BDP., SDP.

"Dobrý den, právě vám skončila polední pauza, mohu dál?"
Bernard vystrčil rozcuchanou hlavu nad stůl a převrhl několik skleniček:
"Maurici! Jaktože jsi nezamknul obchod? A kdo vypil všechno víno? Tenhle týden žádné kapesné, Migueli, a obsluž toho lumpa!"
Many: "Dobrý den, pane, přejete si?"
"Sháním 1000+1 recept z tuřínu."
Many smutně postavil štafle k regálu u okna a začal stoupat.
"Máte tady hrozný vzduch, mohl byste otevřít okno?"
Many se o to pokusil ze štaflí, ale zřítil se i s regálem.
Zákazník sebral jednu z vysypaných knih a stoupl přitom Manymu na ruku: "Výborně, to je ona, kolik jsem dlužen?"

Vrzly dveře. Prázdným podnikem se ozvalo několik rychlých klepnutí podpatků a pak, někde kolem police se zavařeninami, vyhřezlo ticho.
Cink... cvak cink.
Vysoká, pěstěná dáma jistého věku působila nesmírně rozhodným dojmem. Sklenice se zavařeninami vyvolávaly zdání, že se jejím dlouhým prstům snaží klidit z cesty, ale neměly šanci. Nakonec se krtkovitou technikou prohrabala až k těm nejvíce vzadu a uchvátila dvě.
Jedním pohybem se napřímila a otočila pozoruhodnou rychlostí čelem k pokladně. Dva rázné kroky.
"Já dobře vím, že ty neshnilé dáváte až dozadu. Znám vás!"
"My žádné shnilé zava..."
"Tyhle dvě si vezmu. A udělejte mi na cestu mačičáto!"