Těsno

Z hřbetu země vytrhali
pražec po pražci
jak stehy z nezhojených ran
A z útrob vyvalil se hnis
Rozebrali vlaky na náhradní díly
(Ti chromí maratónci
teď mlčí v muzeích)
Tak tu máš sedadlo – a seď!
Jak jen to zvoní,
když město dýchá
a měkce dýmá z kanálů
(Brzy už zajde na astma)
Polyká cesty,
kámen po kameni
jak celé ryby s páteří
(Šupiny se v hrdle snadno zaseknou)
Kudy, kudy jen prchnout
z olověných plic?
Kotníky v bodláčí,
v trnech uvízly mi
A není mnoho vět,
co by kůži zacelily
Tak tu jen stojím
a drolí se mi nohy