Hodiny

První hodina odbila, lampa ještě svítila; praskala u toho sice a syčela, jako kdyby si o ni můra připalovala křídla, ale nikomu to zvlášť nevadilo - nikdo tam nebyl. Druhá a třetí hodina odklepaly v svižném tempu, halekajíce o ranní rozcvičce, zdravém těle a ptáčcích za oknem. Čtvrtá se překulila do páté a ta do šesté, s vláčně měkkou a odevzdanou bezvýchodností, než nastoupila nevýrazná sedmá (lampa, považte si, pořád ještě svítila), zarputilá osmá a rezignovaná devátá - nevím, proč právě tahle to chtěla všechno vzdát - a pak desátá, kdy se Krvavé koleno probudilo, namazalo betadinou, sbalilo kufřík a vyrazilo do práce.