Mimikry

Zrcadlo jí pomáhalo přežít. A pak taky nůžky, elastické bandáže, špína a oblečení z pánské kolekce z napůl vydrancovaného Walmartu.
Znásilnili ji dvakrát, ale pokaždé se jí podařilo utéct, takže neskončila jako těch ostatních pár žen, které viděla – mrtvá, nebo jako otrokyně až do konce věků. Takže vzala své štěstí do vlastních rukou, do rukou první nůžky a ze svých bohatých vlasů vytvořila kraťoučký drn. Prsa si stáhla tak, až to nebylo příjemné, shrbila se, učila se při chůzi pohybovat ne boky, ale rameny.
„Zrcadlo, řekni mi, kdo je na světě nejošklivější,“ vyzvala ho Lucía, konečně spokojená se svými mimikry.