DMD č. 3. pro 3. 4. 2019. Téma: Můj nejlepší přítel zrcadlo

Burnwood Manor i zahrada zvučely hudbou a hovorem narozeninového plesu.
"...on musí být...!" Miss Morland vypísknutím upoutala pozornost hostitelky. Včas ztišila hlas, aby slyšely jen dámy kolem. Když domluvila, Henrietta, Kitty, Margaret a Harriet si "nenápadně" začaly kapesními zrcátky 'kontrolovat nalíčení', div si nevykloubily krky a ruce.
Catherine - inteligentněji - obcházela nástěnné zrcadlo.
Mrs. Burnwood chvíli pátrala očima a vějířem skryla úsměv, když pochopila.
"Chcete-li důkaz, že Mr. Skim nemá krvelačné spády na vaše hrdla," pošeptala konspirátorkám, "...podívejte se raději na společnou fotografii."
"Ale má uhrančivé oči..."
"...špičatý úsměv..."
"...černou bradku..."
"...a fiží!"
"Přesně jako z gotického románu," uzavřela zasněně Catherine.

Ty hlasy byly hrozné. Ticho, které se rozhostilo pak, bylo horší.
Rabbi nepromluvil. Jaký bude jeho soud?
Když opatrně trochu zvedla oči, zíralo na ni z chrámové podlahy slovo: cizoložnice
Věděla, že zobrazuje ji, tak jako každý z rozutečeného davu poznal to, které vystihovalo jeho.
Než se však její tváře stihly zabarvit ruměncem, smazal je z písku vítr.
Vzhlédla ještě o kousek výš a setkala se s jeho pohledem.
V odrazu jeho očí se poprvé v životě viděla jinak.
"Neodsuzuji tě. Jdi a už nehřeš."
Čistá.
Tomuhle obrazu, nastavenému tím, kdo to s ní myslel dobře, se rozhodla být věrná.

I can't take it anymore. Tonight, it ends one way or another. I won't be his plaything anymore.
The gaunt figure of a boy, no more than fifteen years old, looked around the dark bedroom. The distinct lack of anything sharp or usable as blunt instrument wasn't going to be a problem anymore. He smiled as his reflection in the mirror.
He forgot. Or perhaps he thought I'd never be able to go through with it.
A fist flying through the air.
A crash resonating loudly through the house.
A bleeding hand, clutching a jagged shard from the shattered mirror.

„Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?“
Tvář v zrcadle se zamyslela: „To bude Sněhurka.“
Zlá královna nasupeně odkráčela s jistým úkolem pro lovce. Druhý den se přišla zeptat znova.
„Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?“
„Bohunka co pase krávy.“
„Cože?“ rozkřikla se královna. „Myslela jsem, že mi máš lichotit, ty kráme!“
Zrcadlo zrozpačitělo: „No to ne, já mám říkat pravdu a jen pravdu.“
„Kolik lidí budu muset odstranit, abych se dostala na řadu?“
„Hele, jestli chceš, dal bych ti seznam, ale nemám dost papíru.“
Z komnaty se ozval zvuk tříštěného skla a za chvíli přicupitala služka se smetáčkem.

"Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi, kdo je na světě nejmocnější?"
"Nebude se ti to líbit. Nejsi to ty."
"Je to ten prapodivnej dědek, co si tvoří nový bytosti?"
"Ne, ten je jenom geniální. V boji bys ho porazil."
"Do bílokrvoty, kdo to je?"
"Tvoje dcera Nimue."
"Ta? Vždyť ještě nic pořádnýho neumí."
"Má velkou moc. Až se naučí kouzla, dokáže toho hodně."
"Ne, maxímálně bude umět základní kouzla. Ji musím hlavně provdat, aby království padlo do dobrých rukou. Bude jen manželka krále, to je její účel."
"Království můžeš předat jí."
"V žádném případě!"
"Dobře. Já jen, aby se ti to nevymstilo..."

,Vždy jsem svému králi říkal, co si myslím, ne to, co che slyšet,‘ řekl mu jeho pobočník, když ho nazval drzým. A měl pravdu. Axel Florent, Ardrian Celtigar, Monford Velaryon… Ti všichni by nadšeně souhlasili, i kdyby shnilou tresku nazval nejčerstvějším pstruhem. Jedině bývalý pašerák z Blešího zadku se svému králi dokázal postavit. Jedině on dokázal svému králi ukázat chyby, kterých se dopouští. Byl pravdu ukazujícím zrcadlem na stěně ověšené idealizovanými portréty. Jak krutě by Stannis musel potrestat své pochlebující lordy, aby čtyři useknuté prsty byly spravedlivým trestem za pašeráctví? Někdy si říkal, že i právo dokáže být odporně nespravedlivé.

Střepy znamenají štěstí, nebo snad smůlu? Nevím, ty střepy u mých nohou neznamenají nic tak neurčitého.
Pohlédl jsem zpět k lodi, srdce mi sevřela úzkost, poprvé jsem si uvědomil, že to nemusím zvládnout. Nikdo nebyl tak pitomý, aby dal na kosmickou loď pravé sklo, jenže v -180 stupních byl materiál zrcadla stejně křehký, stačilo aby mi vyklouzlo a roztříštilo se na desítky kousků.
Teď musím jít celou cestu zpět a donést sem to druhé zrcadlo. Jestli ho pustím, jestli ho neupevním na tomto kousku skály a nenamířím paprsky hvězdy na jediný funkční solární panel, tak zemřu.
Takhle jednoduché to je.

Ovčí ragbyovou ligou hýbe nebývalý skandál. Při boji o míč jednomu z hráčů upadla hlava, on ale pokračoval ve hře. Překvapení hráči zjistili, že jde o vlka v přestrojení.

Mezi sportovci vypukla panika, avšak zbytečně. Vlk prý hrál za jeden z týmů již dva roky – a po celou dobu byl příkladným členem stáda.

„Odmalička se cítím jako ovce, dokonce jsem se ani nenaučil výt,“ vysvětlil ragbista. „Denně trávím hodiny před zrcadlem, aby můj zevnějšek korespondoval s mou osobností.“

Že by měl postranní úmysly, sportovec odmítá. Na otázku, co by dělal, kdyby na něj při tréninku přišel vlčí hlad, však neodpověděl.

Armida k jeho překvapení nečekala cela, ale pohodlně zařízená komnata, které vévodila postel. Vedle ní na nočním stolku leželo zrcadlo. Byl by ho nechal bez povšimnutí, kdyby v něm koutkem oka nezahlédl Yvanovu tvář staženou napětím. Za ním stál čtec, držel ho za spánky, aby co nejlépe pronikl do jeho mysli.

V tu chvíli vešel kníže.
„Líbí se ti tvůj pokoj? Není moc skromný?“
„Pusť Yvana! Udělám všechno, co chceš.“
„Ano, já vím, počítal jsem s tím. Ale ještě jsi mi neodpověděl.“
„Jo, pokoj je v pořádku, ale Yvan není. Pusť ho!“
Kníže se škodolibě zasmál. „Dočkej času.“ A odešel.

Tunely ve starém dolu jsou dlouhé a temné.
Sice měl dobré noční vidění, ale kde fotonu není, ani tyčinky neberou. O čípcích nemluvě.
Ale chytrá hlava si řešení najde. Světlo se může přece odrážet.
Okolní opuštěné domy slibovaly vhodnou kořist. Bohužel zjistil, že po více než stovce let mají pozvyrážená okna a dveře a pořádně poničené křehčí vybavení.
Vážně uvažoval, že bude střepy zrcadel slepovat lepicí páskou.
Zkusil to, ale lepicí pásky z benzínky starší více než stovku let jaksi nelepí.
Naštěstí benzínka obsahovala kromě nelepicích pásek taky dobře vybavené záchody.
Nastavil toaletní zrcadla do patřičných úhlů... a bylo světlo.