Otravná alergie

Dva kamarádi Galové proběhnou nadlidskou rychlostí lesem, přičemž vyděsí k smrti několik divočáků, a dorazí na křižovatku.
Psí čumáček zabrousí u země a za chvíli už štěkot hlásí správný směr.
„Na jih tedy,“ velí Asterix.
Stopa zlodějky však zanedlouho uhýbá z cesty.
„Co se dá dělat,“ krčí rameny Asterix a nechá Obelixe, aby mu razil cestu hustým porostem květinového pole.
Pak ho něco zašimrá v nose a mocně kýchne.
„U Tutatise, to je pelyněk! A na ten jsem alergický! Obelixi!“
„Hmm?“
„Co všechno jsi té podvodnici vykládal?“
„Jen to, na co se zeptala,“ nadme se Obelix. „Jsem přece slušně vychovaný!“