Utěšené setkání

Toho dne sešla Aglem Ter Kone k řece, aby nabrala vodu - stejně jako včera, jako zítra, jako každý den.
Kdyby věděla, co ji u řeky čeká, asi by si pospíšila.
A teď tu byla a čelila bílému duchovi, který se rozhodl zchladit ve vodě. Cudně sklopila zrak a jen černá kůže ji dělila od toho, aby zrudla by jako pivoňka. Neodolala, aby po očku nezašilhala po mléčně bledém muži. Och, ten tedy vážně ušel. Neměla tušení, že duchové mohou být i takto..., esteticky prostorově řešení.
Navzdory rozpačitosti situace se Aglem Ter Kone musela usmát. Tohle tedy bylo vážně utěšené setkání.