Krásnoočko

„Konečně jsem ho zahlédla. Sice jen na periferii, ale byl tam.“ Nadšený hlas v telefonu.
„Takže se zadařilo.“ Kamarádka má radost.
„Ano. A ta zelená barva… Krásnoočko.“ Z telefonu tryská veselí.
„Má zelené oči? To by se mi taky líbilo. Zelenoočko.“ Kamarádčin žárlivý hlas.
„Myslím, že je jich více. Jeden jako druhý,“ pokračuje telefon.
Kamarádka nevěří vlastním uším. „Jak více? To je snad tolik zelenookých?“
Ta na druhé straně telefonu si vede svou. „Prostě bi...“
„Aha, myslíš bicáčky.“
„Tys mě neposlouchala? Měla jsem na mysli bičíky. Sedím u mikroskopu a sleduju bičíkovce. Víš přece, že píšu práci o krásnoočku zeleném.“