Pohlédla na mne a já ztracen byl,
tak rozbouřené srdce jsem dosud nezažil.
Žár nocí a ledových rán vichry dmoucí,
nevinnost růže, však žena zvoucí.
Má v sobě sílu, z níž po zádech mi běhá mráz,
je bezpečným přístavem, hned mění se ve strmý sráz.
Svéhlavost mluví z ní, chce vše, co jen si poručí,
a jindy zas jak vločka sněhu, roztaje mi v náručí.
Chránit ji budu, jak mužům je dáno,
však ona mně, často záchranné hází lano.
Miluji ji a jsem si jist, až nám život léta zúročí,
naposled uložen do jejích dlaní, chci pohlédnout jí do očí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jéžiš, to je krásný. Jsme se
Nifredil
Jéžiš, to je krásný. Jsme se normálně rozbrečela. Asi jsem nějaká přecitlivělá dneska:) Dávám s radostí bodík.
Děkuji, moc si tvého
Falkira
Děkuji, moc si tvého komentáře vážím. :)
Hlavně tohle (Svéhlavost
Dangerous
Hlavně tohle (Svéhlavost mluví z ní, chce vše, co jen si poručí,) je tak sonetové...