Původně jsem chtěla na tohle téma napsat něco strašlivě originálního a nečekaného...a pak jsem se dostala k té nejvíce klíšé interpretaci, co vůbec jde :D
„Jsi má zářivá hvězda,“ šeptal jí do vlasů. Myslela si, že to znamená, že mu přináší světlo a správný směr.
„Jsi plachá a krásná jako Jitřenka,“ mumlal, „a já Slunce, věčně se snažící tě alespoň na chvíli spatřit.“
„Jsi má Jitřenka,“ opakoval se rty přitisknutými na jejím krku. Usmívala se. Milovala, když jí přirovnával k nejjasnější hvězdě. Připadalo jí, že pro něj něco znamená.
Neznamenala.
Probrečela spoustu nocí. Trvalo týdny, než se maličko vzpamatovala. Nemohla se kouknout na nebe, aniž by se vzpomněla na jeho slova.
A pak jí to jednou došlo. Jak byla bláhová.
Nejzářivější hvězda je přece Slunce.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Téda, ten konec! Ale je to
Esclarte
Téda, ten konec! Ale je to velice chytré, je to tak.
jo, takových už plakalo...
Tora
jo, takových už plakalo...
Niekedy to trvá dlho, než sa
wandrika
Niekedy to trvá dlho, než sa človeku rozležia v hlave tie správne súvislosti...
Teda, to je kouzelně
Faob
Teda, to je kouzelně nebanální zpracování banálních motivů! No jasně, kdyby byla bývala dobře poslouchala, slyšela by, že on sám je Sluncem, centrem, středem... Ano, do života velmi přesné: když tak někdo mezi řádky sám sebe označí za velikána, je něco velmi špatně...
Díky moc! Přesně tak, svým
TheBlueEyedBandit
Díky moc! Přesně tak, svým způsobem mi to přijde ještě horší, než kdyby se tak někdo označoval okatě...