Byli jako černá a bílá.
Už zase řvali jeden na druhého, s nosy jen kousíček od sebe. Ani jeden z nich už nevěděl, proč se hádat začali. Přeli se pořád. Potřebovali to k životu stejně jako dýchání.
Když vyšli ze školy, mysleli si, že už se nikdy nepotkají.
Ale potkali se. Hádali se.
A potkali se znovu. A znovu. Z hádek se postupně stalo přátelské pošťuchování, které přerostlo v soukromé vtipy, spiklenecké pohledy a dlouhé konverzace za temných nocí.
Když osud chtěl, aby se pořád dokola potkávali, tak proč nejít dál spolu?
Byli jako černá a bílá.
Navzájem se doplňovali.
Upřímně, při psaní jsem myslela na Keitha a Lance z Voltron: Legendary defender, ale můžete dosadit kohokoliv (anebo nedosazujte vůbec...)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Aneb protivy se přitahují...
Faob
Aneb protivy se přitahují... Myslím si (je to tedy jen jeden bezvýznamný soukromý názor), že na cestu spolu je potřeba něčeho základně společného (ale to už je v tomto případě třeba škola), zároveň i něčeho podstatně rozdílného, protože až přes rozdílnost je jeden i druhý učí vystoupit ze sebe, překročit sám sebe, pochopit, že existují jiná vědomí než to jeho... Ostatně soudím, že proto Stvořitel stvořil člověka jako muže a ženu.
Ano, asi je důležité mít
TheBlueEyedBandit
Ano, asi je důležité mít alespoň něco společného. Myslím si ale, že když je člověk dostatečně trpělivý a chce toho druhého poznat, tak je šťastné soužití možné vždycky...díky za komentář :)