Protestsongy jedné matky co nesnáší dnešní zmatky

Stát se matkou, to chce znalost všech oborů vědy,
nebo na ty internety chodit na výzvědy.
Dřív než se vydáte s houkačkou na cestu,
musíte spočítat dvě čárky na testu.
Moc se hýbe, pak je ticho,
poznám, že mi tvrdne břicho?
Rozliším kontrakce? Rodím, či nerodím?
Studuju po nocích a s časem závodím.
Přenášíte? Sex a víno, procházka prý svědčí,
na tkaničky nevidím si a mám tempo šnečí.
Po porodu zase zmatky.
Jak to zvládaj jiné matky?
Bojují o to, ať příspěvky navýší,
pos*rané Pampersky posílaj Babiši.
Ostudy se nebojí, dítko v bance nakojí.
Nontoxicky žijí,
krev mi pěkně pijí.

Na web typu Modrý koník
ostřílený manžel pronik.
Týden potom šišlal něco o mimíscích cizích matek,
odpovědi nedohledal, posílil jen vlastní zmatek.
Prý se tam řeší vše, od barvy stolice,
až po to, jak doma přivrtat police.
Chodítka už vyšla z módy, na šátky se pějí ódy,
naopak vrací se látkové plíny,
když ho šoupnem do postýlky, nebude mít splíny?
Raději než na hlas davu
spoléhám na vlastní hlavu.
Půlobloukem obcházíme lavičky i pískoviště,
uvažuji, co gang matek vymyslí si zase příště.
Čekám protest očkovací, komu a kam píchnou jehly?
Jen se bojím, když jdem s dobou, abychom ji nepředběhli.