DMD č. 24. pro 24. 4. 2019. Téma: Zmatek matek

Nevěřil jsem tomu, že Mirek bude mít dostatek sil. Celou cestu jsem si říkal, že v další minutě omdlí, Tomáš vykrvácí.

Filip se ale řítil po dálnici a jak jsme vjeli do Prahy, spustil houkačku. Jindy bych mu za takový styl jízdy vynadal, ale teď jsem ho pobízel, aby přidal.

Když jsme konečně dojeli na Hradčanské náměstí, dovolil jsem si oddychnout. Začal jsem věřit, že má Tomáš naději.

V klášteře si Tomáše převzaly karmelitky a daly se do práce. Nám se jejich počínání zdálo zmatečné, ale evidentně věděly, co dělají.

"Bude v pořádku," pronesl jsem nahlas a sám tomu věřil.

Čest muže je silná tak, jak je silné jeho slovo.
To mu otec vštěpoval od dětství.
Laskavost není žádné vzácné koření. Buď takový, aby ses nemusel stydět sám za sebe. Tvá budoucnost leží pouze ve tvých vlastních rukou.
Tak mluvívala matka. Za jejího života měl Rotolfův život pevný řád, do vnitřního zmatku upadl až poté, co navždy odešla.
Myslel to odpoledne na oba rodiče; jejich dávno vyřčená slova mu zněla v uších, jako by oba byli dosud živí.

Když vyšla první hvězda, vrátil se k Adelize, aby oznámil, že se skutečně chce zavázat Kamennému domu.
Kývla. Zjevně takové rozhodnutí čekala.

Ryby se ve velkém přidávají k iniciativě „Matky adoptují sportovce“, díky níž mohou vybranému sportovci poskytnout rodinné zázemí, kterého se mu dříve nedostávalo.

Neonka, jež hnutí založila, by tak chtěla alespoň částečně napravit chyby svého mládí.

„Sledovala jsem závod v akrobatických skocích z vody a říkala si, že kdyby dnes zvítězila některá z mých dcer, ani se to nedozvím. Nikdy nebudu moci být pyšná na své děti,“ vysvětluje.

Ne všichni jsou z nápadu nadšení. Podle pavích oček jde jen o náplast na špatné svědomí, podporující navíc další zanedbávání péče o děti. Některá dokonce zvažují založení konkurenčního hnutí „Matky sportovce neadoptují“.

Hodiny sněžilo a zem ležela tiše pod tlustou vrstvou vloček. Z nádraží se vybatolilo dítě v tlustém kožichu, který bránil pohybu, ale za to zajišťoval přehřátí. Za ním vyšla jeho matka. Vždy módní, tedy na své chudé poměry.
„Tak pojď, ať jsme doma, než se setmí," řekne a vyrazí.
Dítě – po podrobnějším pohledu holčička – se vydá za ní. Maminka kráčí kupředu dlouhými kroky a malá zaostává.
„Mami!“
„Přidej!“ odvětí, ale jako by nemyslela, neslyšela, nezajímala se. Brzy se sobě úplně ztratily. Malá našla útočiště u dobrých lidí a maminka se pro ni ráno vrátila. Říkala, že byla zmatená, ale možná...

„Funguje! Ono to funguje!“ profesor Kutil troška vyběhl z laboratoře.
Jeho křik přilákal hlouček čumilů.
„Perpetum mobile funguje! Zázrak techniky! Dokázal jsem to!“
Profesor se smál, skákal radostí a přihlížející se pomalu začínali shánět po zřízencích s vestami, co se zapínají na zádech. On však nedbal a začal rozhazovat věci z kapes – drobné mince, nářadí a součástky.
„Už nebude třeba peněz! Zavládne všeobecná prosperita a mír!“
Náhle se zarazil a pohlédl na předměty, které držel v ruce.
„Ale ne, zapomněl jsem na matice spojovací hřídele.“
Budovou otřásl výbuch. Naštěstí měla silné stěny a lehkou střechu a tak přestavba nebyla obtížná.

Liana se usadila k meditaci. Chtěla z Akáši vyčíst, jak být dobrá máma.

Menuju se Táňa a mám tři fakany doktorát, protože jsem učinila ono sofistikované rozhodnutí, ale to ještě netušíš, Marie, řekla mi, s kým jsem se, no, ve mně zatrnulo jsme se byli podívat v zoo a Filípek pořád ještě samozřejmě, že jsem ji pleskla přes prsty, nevidím východisko z naší finanční situace, no, prát, vařit, uklízet, to se mám pro vás pro výchovu je nejdůležitější laskavá důslednost, laskavě po sobě umej nevadilo, ale on to nakonec udělal.

Vzpomínky matek, střípky životů.

Takový zmatek.

Radši si šla lehnout.

Byly čtyři. Ta první z nich byla nejplodnější - a nebylo jí to moc platné.
Ta druhá porodila až jako poslední, poté, co tu třetí použila jako inkubátor.
Ta čtvrtá byla jaksi do počtu, snad proto, že ta první chtěla ukázat stejné odhodlání, jako ta druhá.
Děti vychovávaly všechny, protože konec konců, na každé dítě potřebujete vesnici.
Snažily se jim namluvit, že mezi nimi nejsou rozdíly.
Pak ale přišel otec s barevnou suknicí.
Pak ale synové vyrostli a začali vnímat.
Pak se vraceli "domů", kde číhalo nebezpečí a otec je seřadil podle toho, jak moc je byl ochoten ohrozit.
Podle matek.

Tři návštěvnice luxusní kavárny na Příčné ulici se nechají usadit u stolku, odkud mají ony nejlepší výhled a kde je zároveň nejlepší výhled na ně.

„Psal ti Draco o tom incidentu, Narcisso?“ prahne po informacích Valérie Crabbeová.
„Nic zvláštního. Pustil Lin před sebe a vzápětí letěla zpátky do chodbičky. Chytil ji. Pravý gentleman.“
„Kdy máme čekat svatební oznámení?“ zeptá se trochu jedovatě Prudentia Goyleová.
„Četla jsem, že šlo o pochybení výrobce,“ vrací se Narcissa k tématu.
„Já zase slyšela, že problém byl s instalací ve vlaku.“
„No, mně Zlatík řekl něco jiného. Každopádně Vinnie pojede na Vánoce v obyčejném kupé.“

Milá sestřičko (nikdy Ti tak nepřestanu říkat, smiř se s tím),

chtěla bych Ti poděkovat za Tvůj poslední list a omluvit se, že jsem tak dlouho neodepsala. To víš, tři malé děti (a čtvrté na cestě) člověka zaměstnají (i když má služku nebo dvě), navíc jsem Tvůj dopis někam založila, je tu hrozný zmatek!
Mrzí mě, že jste s Tomášem svatbu spáchali tajně, ale nezlobím se, naopak! Neumím si ani představit, jak teď musíš být šťastná. Nejraději bych za vámi hned vyrazila, ale nemůžu tu ty obludky nechat samotné. To by nedopadlo dobře.

Brzy se mi zase ozvi.
Líbá,
Greta

Z malé blonďaté dlouhovlasé princezny vyrostla slečna.
Maluje se, lakuje si nehty, učí se tancovat.
Ale taky si oholila hlavu.
Teď už si na genderové stereotypy nehraje.
Evka se hledá. Možná, že je lesba. Možná není holka.
Kamarádkám a kamarádům to nevadí ani v nejmenším.

Mámu i mamku to ale mate.
Absolutně nerozumí tomu, co se s jejich holčičkou děje.
"To bude puberta," říká děda. "To jí přejde."
"Eva je svá," namítá babička. "Nechte ji. Přece jenom nejste žádná tradiční rodina."
Kdo má pravdu? Těžko říct. Ale obě mámy se shodují, že ať už to dopadne jakkoliv, Evu stoprocentně podpoří.