Vysvětlení

„Evo, jsi to ty? V jakým jsem se to ocitl vesmíru, že tu jsi ty?“
„Ahoj Adame,“ řekla tiše Eva, když byla konečně schopna slova. „Nestalo se ti nic?“
„Jsem praštěnej, to víš,“ smál se, „ale kde se tu bereš ty?“
„Vzala jsem místo za nemocnou tetu.“
„Co já se tě nahledal! Celý tvoje propuštění bylo jen nedorozumění. Otec tě chtěl mít z cesty, aby se nevědělo, žes na ty Ivanovy čachry přišla zrovna ty.“
Konečně to pochopila. „Protože by to nerad viděl můj otec.“
„Já jsem tak šťastnej! Kdybys věděla, jak mně se sem s těma botama nechtělo jezdit!“