„Tati, já ci pohádku, plosím.“
Co by hodný tatínek pro nemocné dítko neudělal. Přinesl nový magnetofon, nasadil pásek s pohádkami a přístroj zapnul.
Potomek chvíli hleděl na točící se kotouče a pak začal natahovat moldánky.
„Tu ne, jinou.“
Tatínek přetočil pásek o kus dál a pustil další pohádku.
„Tutu ne,“ plakalo dítě.
Tatínek přetočil pásku na začátek další pohádky.
„Tutu ne.“
„A jakou?“ zoufal si starostlivý tatínek.
„Tu kouzelnou. Jak mlká. Ta čálka.“
Tatínek konečně pochopil a s povzdechem přinesl z komory starý přístroj. Zapnul ho, nasadil pásek. Magické oko se rozsvítilo a spokojené dítě se zaposlouchalo do první pohádky.
Magické oko je druh elektronky, který se používal k indikaci velikosti signálu v elektronických přístrojích přibližně od poloviny 30. let do konce 60. let. 20. století. Nahrazovalo tak dražší mechanické ručičkové přístroje (voltmetr).
V principu se jedná obvykle o triodu, v níž je umístěné stínítko se zeleně svítícím luminoforem. Elektrony, vylétající z katody jsou vychylovány pomocnou elektrodou (elektrodami) a tím se mění obraz na stínítku.
Magické oko na starých kotoučových magnetofonech skutečně vypadalo jako proužek a ne jako kulaté oko.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Milé.
Aplír
Milé.
Na takový s magickým okem si pamatuju. :)
Ještě ho mám doma :-)
Peggy
Ještě ho mám doma :-)
Díky za komentář!
Takové jsme mívali na
Tora
Takové jsme mívali na magnetofonu na chalupě. A taky podobné na starém rádiu, ale to bylo kulaté, pokud si pamatuju.
Rádio to mělo asi jiný.
Peggy
Rádio to mělo asi jiný.
Ale stejně to bylo fajn, když se stmivalo nebo byla úplně tma, člověk poslouchal hudbu nebo třeba ty pohádky a oko tajemně svítilo :-)
Buď mám sklerózu, nebo jsme
P.M.d.A.
Buď mám sklerózu, nebo jsme to neměli, byla tam podle mě od začátku rafička :-( Drabble krásné :-)
Tak jste už měli novější typ.
Peggy
Tak jste už měli novější typ.
Díky za komentář!
Pane jo, to bylo čarování!
Esclarte
Pane jo, to bylo čarování!
Díky!
Peggy
Díky!
To to se Ti opravdu povedlo,
Faob
To to se Ti opravdu povedlo, už jsem si chtěl trochu povzdychnout, že téma úplně kreativitě a skvělým příběhům nepřálo, ale Tvé zpracování je brilantní! A navíc ty přesně odposlouchané repliky dítěte... Jsi machr! (Současně ale asociovalo vtip o tom, jak dítěti pustí rodiče pohádku z gramodesky... Když se vrátí z romantické večeře, najdou ho, jak mlátí zoufale hlavou o stěnu a křičí: "Chci! Chci!" Z gramofonu se do toho ozývá: "Chceš slyšet pohádku? škrrr Chceš slyšet pohádku? škrrr...")
:-)))))))))))))))))))))))
Peggy
Děkuji Ti převelice, komentář moc potěšil!