5 Tajná výprava

Bořek oželel večeři a v liščí podobě se vyplížil do lesa. Všiml si Bernarda i bratra a jeho děvčete a vyhnul se jim velkým obloukem. Drahoš by ho určitě ucítil i tak, ale zrovna ho zaměstnávalo něco úplně jiného.
Bořek se sám pro sebe tiše zasmál. Na to, že momentálně není čas vycházek, je tady frmol jak na pražském mostě.
Jindy by si beze spěchu užíval pocit svobody a všechna lákadla, která lišákovi les nabízí, ale dnes měl naspěch za jasným cílem. Neotálel tedy a rozběhl se rovnou dolů k Zákolanskému potoku. Co se dozvěděl, že se v něm začátkem léta dá najít rozvírník, nemohl se dočkat, až se sám přesvědčí. Vzácná bylina – dřív ani netušil, že roste ve vodě, protože máma měla skrovné domácí zásoby té divotvorné trávy pečlivě usušené a Bořkovi nedovolila ani na ně mrknout, natož se jich dotýkat a blíž je zkoumat.
Máma rozvírník používala k léčení zácpy. O jeho schopnosti otevřít každé dveře se nikdy nezmínila. Profesor Vidor se při poslední přednášce rozhovořil obšírněji.
Nebyl by to Bořek, aby ho okamžitě nenapadlo, že taková rostlina by se mu určitě hodila, a tak využil svůj první volný večer po zkouškách, aby se ji pokusil získat.
Našel si příhodné místo v zákrutu potoka, bezpečně vzdálené od prvních zákolanských domků a kryté převislými větvemi před pohledem z blízké železniční trati.
Po nedávných deštích hladina stoupla. Rychlé vlny netrpělivě poskakovaly kamenným korytem. Krajina se zvolna halila do tmavomodrého soumraku a ptačí hlasy se ztišily.
Voda bude pořádně ledová, uvědomil si Bořek.
Ne že by se tím nechal odradit. Přestože jeho živel byla země, s vodou si vždycky dobře rozuměl. Plavat dovedl výborně a zvládl i pár drobnějších vodních kouzel.
Proměnil se do lidské podoby, vyndal z kapsy hábitu sáček z neběleného plátna a připravil si ho na břehu, rychle se svlékl a bez váhání sklouzl do potoka.