Nový kamarád

„Proč zrovna já mám tu smůlu, že narazím na oblevu,“ díval jsem se smutně na Saladin, zabořený až po spodek v zarostlém poli.
„Jasně! To máme jednou poušť, pak zase močál, zemědělská půda tady ještě nebyla!“ kopl jsem naštvaně do radlice.
„Že já vůl nejel v nějaký hezký řece!“ začal mi svět rudnou vzteky. Otevřel jsem kryt, sebral lopatu a jal se svého miláčka vyprošťovat.
O několik hodin později:
„Ještě jedno kolo a půjdeme pá,“ zašišlal jsem na druhou lopatu, zapíchnutou násadou v zemi. Měla nakreslený hezký obličej a klobouk proti úpalu. Šílenství se mi toho dne stalo třetím kamarádem.