Slovní hříčky

Říct, že byl zmatený, je slabé slovo.
Žili si spokojeně, přes týden praxe, o víkendech výlety, divadla, večeře s přáteli. Jen občas měli pocit prázdnoty. Zvlášť Jane trápil, neustále se jí vracel sen o děvčátku s kučeravými vlasy.
Až jednou narazili na mladou ženu. Místo pozdravu spustila:
„Soumrak soumarů;
sombréro somráků;
smrákání smrků.“

Zaplavila je vlna vzpomínek. Podobné hříčky si hráli s Hermionou. Hermiona! Jejich dcera.
Nevěřícně naslouchal, když jim vykládala o válce mezi kouzelníky, o nebezpečí, jež jim hrozilo, a o tom jak jim vymazala paměť.
Chápal, proč to udělala, ale že rozhodla o nich bez nich, ho hněvalo.