Koho si vážit?

Od vraha s černou duší přes ztraceného umělce až po vznešeného chudáka, kterému nový život stoupnul do hlavy. Od duté krajkované matrony přes ustrašenou novomanželku až po drobnou slečnu, která cestou sem tam prohodila jemné slovo na adresu oslíka i jeho průvodce, aniž by jí mohli rozumět či odpovědět. Všichni už čekají pod střechou na strohou klášterní večeři.
Zasněženého hřebene se dotýkají poslední paprsky dne.
V závětří, hřbety vysušené a vyčesané, kopýtka ošetřená, šediví pracanti dostali své kupičky květnatého sena. Lidská slova, příběhy, povahy. To je jim všechno tak trochu jedno. A trochu není. Váhu člověka na kila měřit neumějí.