Na večírku

„Jsem si chtěl jenom šáhnout. Vždycky mě zajímalo, jaký jsou na dotek ty liščí ocásky. A ta děvka mi normálně vrazila facku! Co si o sobě myslí?“
Gabriel odešel, vyprávění syna otcova kolegy o Západním břehu nedokázal dál poslouchat.
Tyhle večírky zlaté mládeže navštěvoval kvůli otci, který ho nabádal, aby pěstoval vztahy se svými vrstevníky. Tihle lidé budou jednou politici, podnikatelé nebo bankéři, takoví přátelé se hodí.
Když se rozhlédl po obličejích, omámených alkoholem, znuděných a prázdných, těžko se věřilo, že z nich někdy bude něco víc. Navíc se mu vnucovala myšlenka, zda jsou lidé o tolik lepší než Nepřirození.