DMD č. 14. pro 14. 4. 2021. Téma: Sebranka

„Trumf! Dáme ještě jednu?“ Zeptal se Florián.
Ani červencová horka, ani rodinné chataření neučinily přítrž tradičnímu mariášku U Labutě.
„Nazdar chlapi. Pane vrchní, jednu borovičku.“ Ke čtveřici karbaníků v ajznboňáckých uniformách se připojil Mojmír, dnes v džínové vestě a s červeným šátkem na piráta.
„Jedu ze Studénky. Hrůza, co bych vám povídal,“ Mojmír zněl unaveně. Ale vesele. Florián se zkoumavě zahleděl na červený šátek: rudější než jindy a od pohledu lepil. Mojmír zpozoroval Floriánův pohled a spiklenecky mrknul: Jsme v tom spolu, kamaráde.
Faun, co si říkal Florián, krátce přikývnul a doufal, že z tohohle redcapa nekouká moc velkej průser.

Dědek se napil tak dlouze a s chutí, až mu na strništi pod nosem zůstal knír z pivní pěny.
„To bych nevěřil, že mrzákovi ještě někdo přinese točený,“ řekl dojatě směrem k Felixovi, který se vyvaloval v křesle a zíral do televize. Činnost, kterou by v pátek večer nikdy normálně nedělal.
„To je to nejmenší.“
Zatímco na obrazovce slavní lidé tančili jive, přemýšlel, co Tomáš v Praze právě teď asi dělá a jestli nemá bokovku. Řekl jen: „Tomáš nepřijede.“
„Ať nejezdí! Nikdo ho tu nechce.“
„My jsme teda sebranka.“ Nalil si další sklenici piva.
Sýkora mu přiťuknul. „Tak na zdraví.“

Fotbalové derby mezi lvy a ledními medvědy bylo přerušeno kvůli výtržnostem. Medvědí fanoušci vběhli na trávník a zapalovali pyrotechniku. Křičeli přitom: „Ukážeme vám polární záři!“
To však byla pouze špička ledovce. Došlo totiž ke škodám na majetku i k několika zraněním.

Výtržníci své chování později sváděli na vysoké teploty. Počasí, které na stadionu domácích panovalo, skutečně ledním medvědům nemuselo svědčit, shodují se experti.
„A všichni víme, co to znamená, když je někdo horká hlava,“ dodává jeden z nich.

V takovém případě bude náprava chuligánů nejspíš snadná. Někteří z nich si totiž za své řádění půjdou na chvíli sednout do chládku.

Sebrali jí muže i budoucnost
Sbírala naději z prachu cesty, kam ji trousila její tchyně.
Sebrala jí prvotní nadšení.
Sbírala tchyni, rozbitou žalem.
Sebrali jí jméno i identitu, byla jen cizinkou.
Sbírala poučení v cizím prostředí.
Sebrali jim možnost obživy.
Sbírala klasy upuštěné ženci na poli.
Sebral její ponížení a vrátil jí hrdost i obživu.
Sbírala odvahu přijít k téměř neznámému muži.
Sebral její důvěru a na oplátku jí dal budoucnost.
Sbírala jméno, které jí vlastně nepatřilo.
Sebrali všechny přívlastky, kterými ji pokřtili, až na jeden - "lepší než sedm synů".
Sbírala lásku, o které si myslela, že ji už nečeká.

Generál s doprovodem vystoupil z auta, přehlídka mohla začít.
Na Bertorelliho povel „Pozor!“ se ze zadní řady ozvalo: „Na co?“
Na „Pohov!“ si většina vojáků začala připalovat cigaretu, další se drbali nebo si odplivovali.
Na povel „Vpravo v bok!“ se polovina otočila vpravo, třetina vlevo a zbytek zůstal stát.
První synchronizovaný pohyb přišel, až když se celá jednotka naráz otočila za procházející servírkou z Reného kavárny.
„Plánoval jsem je využít ke klamnému útoku pro odvedení pozornosti,“ naklonil se generál von Klinkerhoffen k plukovníku von Strohmovi, „ale jak se tak dívám, obávám se, že Spojenci hned poznají, že tohle nemyslíme vážně.“

Jindra Hojer přinesl šokující zprávu na schůzku: “Říkám vám, nějaký plantážník tam po nocích mučí kočku. Musíme tomu nebohému zvířeti pomoci.”
“Souhlasím, sejdeme se v šest u ohrady,” uťal začínající diskuzi Mirek Dušín.

***

Vskutku, z kůlny na dvoře se ozývaly strašlivé zvuky. Nesměli ztrácet čas, museli násilníka zastavit.
“Okamžitě nechte tu kočku být…” nastartoval Mirek když vběhli do kůlny, ale rázem se mu hlas vytratil. V kůlně seděl muž s houslemi pod krkem.
“Co tady děláte, vy sebranko uličnická,” muž rudý vzteky vstával ze židle.
“Jemináčku, panenko skákavá!” neslo se večerem Rychlonožkovo úpění, jak ho muž hnal smyčcem z kůlny.

" Papy papy, sněz co sníš, sám ti utřu pusu. " Jedlík poslechl.
" Nenapito, totéž, jen s vínem. " Přišlo pokývnutí.
" Rychlo nožko, dones vodu s červy... všichni ostatní do kruhu, něco vám povím. "Slezli se do kruhu.
A když rozlobený král poslal své vojsko, aby sebraly mužikům darované zlato, poslechli pochopové arcilháře a naběhli na nebohé nuzákovy pomocníky.

Jen co je přivedli před tribunál, Veledup vysypal pytel plný kostí. " Jestli padneme katovou sekerou pro pár starých kostí, když jsme měli dostat zlato, ať to kronikáři sepíšou. " Zaprosil nuzák. Soudce se zeptal "A vezmete mě do svého království pane hrdino? " Nuzák souhlasil.

Zvonec.

Na minutu přesně před 2 lety mi ji dali do náruče a já se konečně mohla sebrat z celé té agonie.
Drobounký uzlíček, bezbranný, plačící, pijící, můj.

Před rokem chodila na nejistých nožičkách, sbírala jsem ji ze země, i když i to zkoušela častěji sama.
Ještě stále maličká, ale už se učila se bránit. Plakala jen občas. Začínala pít z kelímku. Pořád stejně moje.

Dneska už běhá kolem a kolikrát se ani neohlédne. Když spadne, sebere se, opráší, maximálně si přijde pro pofoukání.
A má vlastní názor.
"Sundat maminka! Seblanku OTEVŽÍT! Do Eteriéru!!!"
Nejradši by se sebrala a utekla mi.

Je sobota 26. dubna 1986 a v reaktoru čtvrtého bloku Černobylské elektrárny houfy izotopu xenonu-135 lapají mračna rychle poletující sebranky neutronů. Xenon-135 vzniká rozpadem běžného štěpného produktu jódu-135 a přispívá ke stabilitě reakce. Při zachycení neutronu se xenon-135 přemění na stabilní xenon-136.

Když v tom neopatrný operátor zasunuje do reaktoru kontrolní bórové tyče, které pochytají většinu neutronů. Bez neutronů se nemůže xenon proměnit a jeho koncentrace v reaktoru naroste na tolik, že se reakce zastaví.

Po vytažení většiny kontrolních tyčí se zdánlivě nic neděje, ale uvnitř reaktoru nové neutrony hromadně proměňují xenon, který je poslední zábranou ke zničující řetězové reakci.

"So," Loki said, as they fell behind the rest, "what's the goal, here?"

"You know," Thor muttered, "Escape. Devil's Anus."

"Yes, quite. And, tell me if I misremember, revenge?"

Thor gave him something between a shrug and a nod.

"And what an exemplary team you have assembled for it."

"What's your angle?"

"Angle?"

"You always have an angle."

"No angle. Just..." Ah, here it was. "You're a prince of Asgard. This is who you consort with?"

"Loki..."

"You're worth more."

Thor glanced at him. There was a... spark. A moment. Then;

"Ah, well." Loki smiled, sadly. And they walked on.